Alena ležela sama v posteli, schoulená do klubíčka, polštář promočený od slz. Věděla, že se bude takto cítit? Mohla to tušit? Nebo jen lhala sama sobě? *** Opravdu můžeš jít, pokusila se o úsměv. Vážně ti to nebude vadit? Nebude. Fakt. Jinak bych ti to přece neříkala. Ale já ti nechci ublížit, dělal si starosti. Mně neublížíš, přesvědčovala ho. Byl to rozhovor plný obav, nejistoty, pochyb,…
Alena ležela sama v posteli, schoulená do klubíčka, polštář promočený od slz. Věděla, že se bude takto cítit? Mohla to tušit? Nebo jen lhala sama sobě? *** Opravdu můžeš jít, pokusila se o úsměv. Vážně ti to nebude vadit? Nebude. Fakt. Jinak bych ti to přece neříkala. Ale já ti nechci ublížit, dělal si starosti. Mně neublížíš, přesvědčovala ho. Byl to rozhovor plný obav, nejistoty, pochyb,…
Řekli o mně, že jsem: cynik, sobec, nejčistší člověk, čarodějnice, podrazák, ... zlá, nejzlejší, hodná, hezká, hubená, tlustá, naivní ... že mám dobré srdce, hezké oči, hezké vlasy, příšerné vlasy ... Jak teď mám namalovat svůj obraz? Někdo řekl, že důležitější je to, co si o sobě myslíme my sami. Jiný zas, že důležitější je to, co si o nás myslí druzí. Proč nám ti všichni okolo nějak motají…
Kde jsi? Přicházels pravidelně každý večer. Každý večer jsi mě objal ve své náruči. Hřejivým dotykem konejšil a zval do jiných světů. Do světů barevných divokých sladkých bláznivých ... Kam ses ztratil v ten…
strč. (pozn.: Nadpis je zavádějící, jako většina mých nadpisů, jen volně navazuje na předcházející text.) Ještě stále nosím sandály a být tepleji, vzala bych si je i tam, nač holínky. Sandály bych zula, je skvělé brouzdat se bahnem, mokřinou bosky. Nejela jsem sama, jel se mnou jel Rak. Pokud chcete věrného muže, muže, který vás nikdy neopustí, žijte s rakem. To říká horoskop. Rak se za vás…
Prolítla jsem očima nadpisy blogů a koukám, že se to tu hemží loučením. Možná je to jakýsi týdenní módní trend, a jelikož je mi stále vytýkáno, že nejdu s dobou a jsem svá a jiná, učiním krok vpřed budu ladit. Raději se rozloučím. On totiž člověk nikdy neví, co ho kde potká a co se stane. Chystám se na rašeliniště. Do místa, o kterém nemám tušení, jak to tam vypadá. Čekají mě mokřiny, bažiny a…
že jsem byla tak blízko. Možná jen pár metrů od tvého domu. Na hranici kdysi města. V Cerebilu jsem byla celý týden a tak jsem nemohla nenavštívit to místo, kde se narodil můj oblíbený architekt. Chtěla jsem vidět ten kraj, který slyšel jeho první křik, údolí, ve kterém žil, v dětství si hrál, kterým chodil do blízkého města do školy, kopce, na které se každý den díval. Představovala jsem si,…
Řekl mi: * Dnešní roboti jsou na vysoké úrovni. Umí i sami přemýšlet. * Sami od sebe přece ne. * Ale jo, už to dokážou. * A k čemu je to dobré. * Je to vyšší stupeň inteligence. * Jednou se stane, že nás, jako lidstvo, zlikvidují. * Toho se vědci trochu bojí. Ale představ si, že všechno, co se na tobě porouchá, ti vymění. * Ale to už nebudu já. * Budeš to ty. Zůstanou ti vzpomínky. * No jo,…
Ne, už mi to nevadí. Nebudu tě přesvědčovat, nikdy jsem to nedělala. Kdo nechce věřit, neuvěří. Ano, ta tvoje slova se neztratí, a budou dál plynout ze tvých úst. Jsou jako zimní počasí. Ale jsem si jistá, že jsi v posledních týdnech poznal, že tě mám ... ráda ... a že mi na tobě záleží. Upřímně. A nemusíš věřit, že tak to bylo vždycky a bude pořád.
Je divný? Je šeredný? Je vybíravý? Nechce se vázat? Nechce mít děti? Ještě nepotkal tu pravou? Ono to asi nejde, načasovat si okamžik, kdy člověk potká tu pravou jedinou, se kterou chce strávit svůj život. Přesně tu, jejíž všechny rysy zapadají jako puzzle do vymyšlené představy. Když se ženil můj strýček František, bylo mu třicet. Tehdy jsem si říkala - už měl načase, třicítka je dost vysokej…
