Po dlouhé době zdravím virtuální amatérský svět. A speciální pozdrav těm, kdo si pamatují moje začátky tady. Dlouho jsem tu nebyla, s úbytkem volného času už není čtení blogů mou každodenní činností. Už jen velmi sporadicky. Ale teď tu jsem, protože mám zase jednou maličko co říct. Podzim je moje období a možná proto ta inspirace. Podzim je nevypočitatelný, jednou svítí slunce, pak fouká a prší.…
Ani nevím jak se to stalo. A vlastně asi o nic úplně nejde. Když jsem to udělala před pár lety tak to bylo do krve. Dnes už na to nejsem zvyklá, je to jen malé podráždění kůže. Ani nevím co byl ten "trigger". Možná už nevím co dál. Za poslední rok jsem přibrala 20 kilo. Nesnáším se víc než kdy dřív. Myslela jsem, že zvládnu dostat se zpět do kondice a postupně se toho zbavit. Ale asi ne. Dva…
Docela dobrá otázka. Nechci si stěžovat. Chci jen něco poznamenat. Ano, mám se relativně dobře. Hledám práci. V téhle zku*vené době. Pořád se mě každý ptá, už máš práci? Už jsi něco našla? Ne, ono to trvá třeba 14 dní, než vám na tu odpověď dají nějakou reakci... Měla bych být v pohodě, ale nejsem. Po třech a půl letech jsem se vykašlala na školu. Protože za stavu jak je teď to prostě nedokážu…
Tohle se vám všem určitě už někdy stalo. S kamarádem/kamarádkou, přítelem/přítelkyní nebo s kýmkoliv jiným, s kým jste byli v nějaké formě mezilidského vztahu. Vše probíhá tak jako obvykle, přátelíte se, jste ve vztahu, přijde vám, že je vše v pořádku a pak najednou ze dne na den je ta osoba zcela pryč. Doslova zmizí jako duch, nepozorovaně, z nenadání. Anglické pojmenování je tedy vcelku…
Tuhle větu jsem slyšela za svůj život hodněkrát. A i když si každý myslel, kdoví jak mě neuklidnila, tak vlastně neměla efekt žádný. Od mala jsem se bála většiny zvířat. Ale strach číslo jedna byli vždycky psi. Děti většinou prosí rodiče o pejska, já ho nechtěla nikdy. Já se bála i vzít do ruky křečka, kterého jsem měla doma v kleci. Nechtěla jsem aby mě kousl. Čím jsem byla starší, tím se mi ale…
Už je to dlouho, co jsem naposledy něco napsala, ale dnes to opět zkusím. Ráda bych udělala takový malý průzkum. Nejvíce bych ocenila komentáře od mužů kolem 30 let (28 a výš). Ale pište klidně všichni. Jen si říkám, jestli vzhledem k věku to nebude mít nějaký vliv. A teď již o co jde. Jak trávíte soboty? Já bych třeba chápala něco jako ráno si přispat a pak třeba jen tak líně odpočívat do…
Jo, to je něco, co by asi bylo lepší si odpustit. Zvlášť když je ta noční 12 hodin. Už po 8 hodinách člověk cítí, že je čas jít domů. Ty poslední hodiny je potřeba přemoci tu největší únavu a dalo by se zvládnout usnout i za chůze. Ale zkuste říct ne, když ten sex před tou noční je snad nejlepší ze všech. Asi je to tím, že na jednu stranu je jasný, že to není úplně nejlepší nápad, ale…
Tak pohár trpělivosti přetekl. Ty piercingy v bradavkách se mi fakt líbily, ale musely pryč. Ze začátku se to hojilo dobře, ale posledních pár měsíců to hrozně zlobilo. Už mi došla trpělivost a musela jsem je vyndat. Aspoň teď budeme moct zapojit prsa do našich sexuálních hrátek, a že mi to hodně chybělo. A pořád mi dva piercingy zůstaly. Dále jen takový postřeh... Obdivuju všechny, co chodí…
Pořád si na to tak úplně nemůžu zvyknout. Je to sice už spousta měsíců, ale i tak mi to občas přijde, že to prostě nemůže být můj život. Ale je. Mám štěstí. Když jdeme po ulici a on mě sám chytne za ruku. Vždycky to stihne dřív, než bych to udělala já. Když sedíme někde s kamarády a on mi položí ruku na stehno a dá mi pusu. Když jsem smutná a říkám mu, že se mi chce brečet a on mi na to…
Nemůžu se ho nabažit, celý den toužím jen potom, aby mě vyplňoval svým pérem. Nezáleží mi na tom, že už od včerejška mám kundu docela bolavou, o to větší chtíč cítím. Když ještě kolem oběda odpočívám v posteli, přijde najednou za mnou z kuchyně, odhrne deku a zasune mi péro do kundy. Jsem v sedmém nebi, přiráží dál a hloub a já cítím víc bolesti, která je v tu chvíli vším co chci. Jsem v jeho…
