Pod chladivým pláštěm noci, kde hvězdy šeptaly tajemství vesmíru, kráčela Coura – bytost zahalená tajemstvím, příslibem a záhadou. Její tvář byla symfonií kontrastů, jemná a hladká jako měsíční světlo, přesto nesoucí sílu, která dokázala ohýbat realitu. Nejvíce však upoutávaly její rty – plné, rudé a hříšně smyslné, jako by samy byly zakázaným ovocem. Tu noc stanula Coura na vrcholku…