co se leskne. To víme všichni, jen se nám, mnohdy, nechce nad tímhle faktem přemýšlet. No jo, jsme jen lidé a máme spoustu jiných starostí. Já se dnes setkala s něčím, co mě přinutilo zastavit se a zamyslet. Potkala jsem starého kamaráda, se kterým, kdysi dávno, bylo prima „pokecat“, ale dnes to bylo o fňukání, naříkání, láteření, nadávání a o životě, který, prý, stojí za starou belu. Jasně, není…
co by kamenem dohodil. Ano, uhodli jste, Vánoce a s nimi spojená spousta radostí, ale i úkolů. Protože patřím mezi dříve narozené, pamatuji na „blázinec“, který v čase mého dětství a mládí tyhle svátky obnášel. Maminka šílela, obrovské gruntování, jako by s Vánocemi měla naši domácnost navštívit horda hygieniků, epidemiologů a jiných, kteří nakouknou do každého koutu v domácnosti, s orlím…
neplakat. Hlavu vzhůru, myslet pozitivně a děkovat za každý den, za každé nové ráno, kdy dýcháme, vnímáme co se děje kolem nás a děkujme, že tomu tak je. Potkají nás různé věci, události a mnohdy nevíme kam je zařadit a jak si s nimi poradit. Je to, mnohdy, bolestné, mnohdy nevíme jak dál, jak si s tím životem poradit, jak se s ním poprat. Nezoufejme, je to, přece, jen život a ten nám přináší…
je už dlouhá léta ta nejdepresivnější co pamatuji. Jsem celá bolavá, pofńukávám si tak sama pro sebe, lituji se a je veliké štěstí, že se ode mě očekává banda vánočního cukroví a laskomin, takže nemůžu skočit z balkónu a zabalit to. A že se mi někdy chce, to mi věřte. Ale nemůžu, protože by mi to ti moji blízcí neodpustili, protože je pečení nebaví a bez sladkostí by to, snad, ani vánoce nebyly.…
že láska je mi vzdálená, nejím a nezpívám a třesou se mi kolena……… Pamajete? Já ano, ona byla ta láska opravdu vzdálená, ale opravdu se mi z ní třásla kolena. To jen tak dlouho, než jsme se potkali. Pak ta láska přešla ve frontální útok. Pár centimetrů si přidal, takže ne 182, které inzeroval, ale 174 a bylo to v pohodě. Ne, nejsem povrchní a nehledala jsem chlápka, který by mě obloudil…
Přečetla jsem před chvílí jakýsi krátký článek-sdělení - o domácím oděvu. Paní nosí tepláky, na nich řádně vytlačená kolena a panu manželovi se to moc nelíbí, má pocit, že o sebe vůbec nedbá a už to není ta šikovná ženská, co si ji před pár lety vzal za ženu. Prostě na ni nemá už ani trochu „chuť“. Jak dopadl příběh téhle dvojice , to nevím, ale každopádně mi připomněl jak to bylo s teplákama v…
řekla dcera, když jsem si dnes u ní u nedělního oběda jen lehce postěžovala, že jsem dlouhá léta sbírala a nakupovala keramiku, porcelán, sklo broušené, ale i značku Moser a dnes o to všechno , co jsem nasbírala, ani jedna z mých holek nemá zájem. Ano, možná, má pravdu, jsou to jen věci. Já se s těmi věcmi těšila, dělaly mi radost a nalít si kapku vína do čirého třpytivého skla byl, svým…
když jsem pracovně pobývala mimo ČR a po večerech brouzdala po internetu v naději, že třeba najdu místo, kde si „pokecám“ česky a zaženu pocit samoty. A neuvěřitelné se podařilo, ano, našla. Našla web www. Amatéri. com a bavila se. Prima to bylo, veselé, nezávazné a občas i nevázané, jak v Salzburgu, kde jsem v té době pobývala pracovně, tak, později i v Dresden. V Dresden jsme se s jedním…
protože jsem dnes dostala ohromnou nabídku-ostatně, posuďte sami. Sem vdovec, VŠ, zachovalý, sportovní tip, 18/8 a hledám kamarátku. Tomu neuvěříte, ale já, trubka, já jsem to odpískala. Nemyslím si, že 18/8 je míra naprd, ale sportovní tipy mě moc neberou. Jo, kdyby to byl typ sportovní a nedej Bůh, třeba hráč volejbalu, a kdyby ještě kapku ovládal jazyk mateřský, to by byla jiná, to by i míra…
Já ano, moji malí draci velmi, a protože zítra přijdou k babi na oběd, tak jsem uvařila čočkovou polévku a dle spešl přání malého Vítka, přidala jsem do ní maličké noky, kterým moje maminka říkávala „nočky“ a klučík si je přejmenoval na „vnučky“. Takže ano, zítra bude čočková polévka i s „vnučkama“. Ale často, když uvařím čočkovou nebo čočku „na husto“ s párkem nebo vajíčkem, podle přání…
