Noc má zvláštní zvuk, když jsi sám. Ticho není prázdné, ale hutné. Sedím u stolu, přede mnou studené světlo obrazovky, prsty přejíždějí touchpad bez spěchu. Nehledám nic konkrétního. Jen ten pocit. Jemné napětí někde mezi krkem a břichem. Hlad, který není o jídle. Zase se ocitnu na známé stránce. Amatéři. Už ani nepočítám, kolikrát jsem tam klikl. Není to závislost. Je to rituál. Něco na…

Na obrazovce bliká nové upozornění. Další zpráva od někoho, kdo možná ani neexistuje — nebo možná existuje víc, než kdokoli jiný. V digitálním světě se těla mění na přezdívky, touhy na statusy, a hlasy na tiché otisky kláves. Když se lidé dřív míjeli na ulici, cítili vůni parfému, slyšeli tón hlasu, zahlédli váhání v pohledu. Dnes je místo toho srdíčko, komentář a archivovaný chat. Přesto lidé…

Jsem modrý. Tato barva mě definuje stejně jako všechny ostatní modré, kteří touží po jediné věci – po červené. Po ženě, která by mě vnímala, chtěla a nebyla jen dalším zklamáním. Když modrý potká červenou, všechno kolem se stává živější. Na chvíli se ztratí hranice mezi touhou a skutečností. A přece… v poslední době je to čím dál těžší. Hledám červenou. Ale místo toho narážím na další modré,…