Tato síť je tak trochu založena na pomíjivosti :) Nic z toho, co tady dnes je a vystavuje se na obdiv, za sto let nebude... Možná ale existuje něco ještě pomíjivějšího - hlas. Vysloví něco, co je hned pryč. Někdy se to nezdá, ale i hlas může být důkazem krásy a jemnosti. Hlas má barvu. Může být sametový, jemný a pastelově barevný. Může dodávat jistotu, může hladit, může povzbuzovat. Hlas udává…

V Praze je jedna knihovna, kde je strašně krásná knihovnice. Jednou jsem se tam náhodou objevil, když jsem si vyzvedával jednu knížku, před tím jsem tam nikdy nebyl. Nejenom ochotná pomoct najít správnou knížku, ale krásná, milá, príjemná. Taková, že na žádnou knížku už se pak člověk soustředit nemůže. Jenom tam tak stojíš a jakoby si listuješ knížkou a ve skutečnosti jenom oddaluješ moment…

Někdy se to tak stane, že se potká moment s věčností. Kvetina s loukou, hvězda s vesmírem. To takhle třeba jedeš autobusem, nebo stojíš ve frontě, nebo čekáš na přechodu a najednou přijde. Ona. Královna vesmíru. Princezna z 1000 a jedné noci. Květina tak barevná a krásná, že pro to není slov. V očích má smutek i úsměv. Má v nich západy všech sluncí od stvoření světa. Vlasy krásné, jemně vlajou…

Děkovat je hezké a správné. Možná, že dnes je ten správný den někomu poděkovat. Třeba prodavače, která se na tebe mile usměje a můžeš jí tak trochu udělat radost. Třeba unavené sestře na chodbě polikliniky, která ti poradí a je u toho milá. Knihovnici, kterou poprosíš o radu, a která ti poradí se zájmem o knihy i tebe. Masérce, kterou jsi kdysi dávno navštívil a vzpomínáš na její šikovné ruce.…

Jemné sklopení očí jako západ slunce nad mořskou hladinou. Úsměv jako když dozrávají maliny na lesní čistině. Pohyb prstů jako když vánek pohladí luční květiny. Slova jako když dorazí vzkaz v láhvi dlouho putující z ostrova k ostrovu. Ticho jako vůně a pohyb jako světlo. Obrázek jako záznam atmosféry, průvodce malého pohybu. Snaha jako cíl, cesta jako vůle. Všechno jako nic a nic jako zítřek. …

Stojím na křižovatce, ranní spěch do práce... Najednou na druhé straně cesty prochází paní, naše oči se krátce potkají. A pak se to stane. V těch očích je všechno. Úsměv, slunce, teplo, jiskra, pohlazení, objetí. Ten kontakt trvá asi tak jednu vteřinu, díky tomu mám ale krásný den, v hlavě se mi odehrává snad celovečerní film, jak by ta vteřina mohla pokračovat. Nebo seriál s mnoha díly a…

Objetí může být krásné, může být vzrušující, může být jemné, může být pevné, může být všechno z toho. Jednou snad jsem se zeptal, jaké by to bylo, sejít se třeba někde v masážním prostoru, obejmout se, posedět a podržet se v objetí. Napsala by, že je to hezká myšlenka... Ono to chce trochu odvahu to zrealizovat. Věnovat si čas, důvěru, prostor. Pro jednou bychom to zkusili. Vejdeš do místnosti,…

Tantrickou masáž někdo nemá rád, protože na ní nikdy nebyl. Někdo ji nemá rád, protože měl špatnou zkušenost po výběru špatného místa. Někdo ji považuje za metodiku k lepšímu sexu, jiný ji naopak vnímá jako ezoterické metafyzično. Pro mě je ve skutečnosti tantrická masáž něco trochu jiného. Je cílem, prostorem a místem k dosažení vzájemného respektu. Je možností vzdát druhému úctu, projevit obdiv…

Každé ráno si cestou do práce zajdu do pekárny koupit si svačinu. Nebudu zastírat, jedním z hlavních důvodů, proč tam chodím rád a pravidelně, je milý úsměv paní prodavačky. Dokáže každé ráno prosvětlit a vylepšit. Jednou jsem si dovolil ji koupit zákusek a věnovat ji ho. Od té doby se na sebe hezky usmíváme, snad i jí to potěší. Cestou do práce si pak představuji, že ji pozvu na kafe a popovídat…