Nejsem stroj,ale mám duši
Petr maloval jen v noci. Ve tmě byl sám sebou. Ticho mu dávalo svobodu, barvy z něj tekly jako dech – syté, vášnivé, někdy bolestné. Plátno bylo jeho zpověď. Ve dne byl někým jiným. Lidé ho brali jako nástroj. Jako někoho, kdo dá rozkoš, kdo je vyslechne, potěší, uspokojí. V jeho očích viděli hlubinu, ale nikdy se v ní nezastavili. Jen se v ní zhlédli. „Jsi jako zrcadlo,“ řekla mu jednou žena,…