“Pojď mě konečně ošukat. Tady je to ideální, hezky mi to udělej a já ti odpustím to ráno.” Což o to, měla pravdu. Na rozhledně jsme byli sami, o deset patnáct metrů níž se pár výletníků vyhřívalo na podzimním sluníčku, rodinka s dětmi řešila hračky zapomenuté v autě, proste idyla. Klíče od rozhledny jsme měli my, půjčovaly se v protější hospodě proti záloze, nebylo co řešit. Byl jsem to sice já…

Zničeho nic mě dnes dopoledne při pokusech zaplašit erekci po probuzení popadla chuť napsat nějaký text. Vzhledem k tomu, že mě tahle touha posedla naposledy před asi miliónem let, třemi měsíci a jedenácti dny, bude to asi trochu drhnout. Písmácký brk mám polámaný, ostruhy fantazie a originality ztupené, k češtině se občas chovám jako k bohyni, občas ji przním jako děvku a ve slovníku neuznávám…