Mám štěstí, že žiju v těch našich Sudetech, kam ještě nedošla ani sláva khihtisku, natož internet. Nebo možná to bude tím, že žiju v kraji awayově, kde jsme všichni zvrhlí, úchylní a bez špetky vkusu. Abych to totiž uvedla na pravou míru, svou vizáží jsem něco jako…

Psáno před čtyřmi lety, na den přesně: *Je to přesně rok, co jsem se chystala ani na nejexotičtější rande svého života. Pečlivě jsem si kulmovala mikádo, lakovala nehty, vybírala náušnice, šaty i boty, abych potom za auto zapřáhla vlek a vyrazila směr fórum Karlín.…

Začalo to nevinně. Je to taková ta amatérská klasika. Ahoj, jak se máš, co děláš. Slovo dalo slovo, zjistili jsme, že se máme o čem bavit. Tak znáte to- koníčky, psi, rodina, žrádlo. Protože o čem se taky na amatérech od jistého věku bavit, než o jídle, že jo. To jenom…

Je to takový ten úplně obyčejný den. Venku svítí sluníčko, všude jsou otevřená okna, ptáci řvou o sto šest a pod okny pospává pes. Občas otevře jedno oko, zazívá, nebo se ožene po mouše, ale jinak se nikde nehne ani lístek. V kuchyni rozdělané těsto, něco pobublává pod…

Každý rok se na to těším. Ten den, kdy po zimě konečně uvedu do provozu lodičky a oficiálně začne venkovní část roku. To znamená, že začne sezóna courání po zahrádkách, ježdění na kole s cílem v podobě více či méně vzdálené hospody, výlety za poznáním a zvýšená hladina…

Aneb bílá velryba někdejší blogosféry. Existuje ještě? A existovala vůbec? Zdvořilostní kuřba byla kdysi zdejším fenoménem, kdy zejména modré nicky tvrdily, že slušně vychovaná amatérka se za pozvání na kávu odvděčí minimálně poctivým vykouřením, tedy s pěkně do konce…

Koupila jsem si ptáka. Přesněji řečeno, ptáčka. Tři ptáčky. Vždycky jsem si je přála, skleněné, retro, s ocáskem ze saturny a trochu nakřivo namalovanýma očíčkama. Dlouho jsem je sháněla, jenže všichni vypadali, že se přes ně přehnal život a navíc jeden stál skoro…

Po třech letech soustavného hnití v Sudetech jsem usoudila, že by nebylo špatný se taky s někým seznámit. Problém je ten, že je tady málo lidí, takže jsou tady všichni produktem staletí trvajícího incestu. Takže když vás kamarádka seznámí s kamarádem kamaráda, zjistíte…

Žhavý jak panty k vratům od pekla... Miluju to a přitom nenávidím. Takovej ten pocit, kdy se díváme jeden druhému do očí a já už cítím všechny ty doteky, co budou následovat. A je úplně jedno, jestli se známe nebo neznáme, jestli už jsme spolu něco měli, nebo to bude…

Zase to tam bylo. Jeden stůl, dva šálky a zbytek kavárny v mlze. Zase poslední ledovej lok na dně usrkávenej natřikrát. Kdybych byla lepší stratég, objednala bych si latté. Aspoň půllitrový. Jenže nejsem stratég, natož abych byla dobrej stratég, takže jsem tam zase…