Vyhříval jsem se na sluníčku na nádvoří zámku Zelený Újezd (opravdové perly rokoka) a pošilhával po mladé slečně pár metrů ode mě, hluboko ponořené do knížky. Jednu nohu měla spuštěnou ze zídky, druhou pokrčenou, a zřejmě aniž by to věděla, vystavovala mi svůj rozkrok,…

Seděl jsem ve vagónu motoráčku a čekal na odjezd do Brodu, kde přestoupím na rychlík do Prahy. Po konci letní školy mě ten víkend v Zeleném Újezdu nic nedrželo: průvodcování na Novém hrádku vyšlo na Pavla, který tak mohl v majestátním tichu lesní samoty melancholicky…

Zelený Újezd je perlou rokoka, jak jsme my průvodci opakovali do omrzení každé výpravě, ale perlou maličko omšelou. Zodpovědná místa nakonec podlehla tlaku svéhlavé kastelánky Kateřiny Krásné, takže to léto, kdy se stal zámek mým dočasným domovem, začaly za provozu…

Páteční večer na Novém hrádku byl nakonec nečekaně příjemný. Zasloužila se o to nevědomky svým nahatým koupáním čtveřice mladým trampek, a naopak velmi vědomě astronomka Berenika, která se u mě zastavila a podobně jako před týdnem ani tentokrát netrpěla rozpaky nebo…

Večerní úlet s Berenikou nezůstal dívčí částí mého vesmíru v Zeleném Újezdu nepovšimnut. S překvapením jsem v následujících dnech zjistil, že ačkoliv obě děvčata, se kterými jsem tu stihl něco mít, mi poté jasně dala najevo, že mi podlehla jen výjimečně a pro jednou,…

Rána po nocích, jakou jsem prožil na gauči referentky památkového úřadu Julie, mohou být všelijaká. Když jsem se probudil, maličko mě bolelo za krkem, otlačeným pelestí, a trochu mě pobolívala i má mužská chlouba. Julie vedle mě už neležela (což, čistě prostorově vzato…

Příští dny přinesly se slunečným počasím další přísun fešných návštěvnic, z nichž některé jsem dokázal svými drobnými osobními vsuvkami do výkladu rozesmát, zatímco u je doprovázejících návštěvníků jsem tím vyvolával reakce spíš kyselé. Natálka se tvářila nedobytně, i…

Seděl jsem na nádvoří zámku Zelený Újezd (perly rokoka, jak říkáme do omrzení na začátku a konci každé prohlídky), vychutnával si paprsky dopoledního sluníčka a uvažoval, jak je všechno relativní. Včera touhle dobou jsem vyrážel na svou první trasu v roli průvodce (na…

Sledoval jsem krajinu, ubíhající za okny motoráčku, do kterého jsem před chvílí přestoupil z rychlíku od Prahy, a přes nepopiratelnou malebnost scenérie si říkal, jestli to s tou láskou k cestování vlakem přece jen trochu nepřeháním. Autobusem bych byl v Zeleném Újezdě…

"Zelený Újezd? Jé, tak to se tam si potkáme.", zavrněla Miriam a protáhla se jako kočka. Ranní sluníčko kreslilo na polštář siluety malostranských věží a já se už kdo ví pokolikáté zatetelil radostí z toho, jak bezvadný podnájem jsme s Ivanem šťastnou náhodou sehnali.…