Je nedělní odpoledne, možná bych mohl říct už podvečer a já právě vyšel z obchodu s dvěmi nákupními taškami. Byl jsem výjimečně nakoupit v neděli, jelikož na víkend se jelo pryč a nebyl tak v pátek čas se předzásobit. V pondělí pro změnu nepojedu do města, tak taky…

Dnes sice prší, ale krásné dny se zase vrátí. Stejně tak jsem před pár měsíci hodnotil letošní tehdejší pohled na svůj vlastní život. Nepotkat tehdy jednu úžasnou osobu, asi by tehdy pršelo ještě trochu déle. Byla to jak byste možná čekali výjimečná žena, kdo pomohl…

Jen pár hodně lehce erotických veršů (opět místo textu) při pátku: Snad jsi Sluncem a já Zemí, ať v zimě či v létě, v tvé blízkosti dobře je mi, píše ten, kdo miluje tě. Snad jsi květem a já včelou, při opýlení na jaře, ochutnávat chci tě celou, jako med od včelaře. …

Den jak noc je plný snění, Oči vidí co před nimi není, Vánek jemný otírá se o tělo, Srdce cítí, co cítit by nemělo. Jsou slyšet slova nevyřčená, Tvář se barví studem do červena, Vpřed ruce jsou nataženy, Pouta strachu, minulosti přetrženy. Kroky nejisté směřující k…

Dnes ráno jsem byl na poště, vyzvednout si psaní. Slečna nebo paní za přepážkou ač na počátku pracovní doby, venku svítílo slunce,přesto měla ve tváři výraz otrávený až nepřítomný. Když mi podávala papír k podpisu, zadíval jsem se ji na pár vteřin do očí a při tom…

Poznámka: sice jsem tu jednu povídku uvedl již jako soutěžní, ale nic z toho soutěžní být nemusí. Tady je to spíše rýmované vyprávění....trochu netradične tirádovým rýmem... Májová vzpomínka Jsem tu, ty kdesi v dáli, Je to rok, co pod třešní jsem stáli, Jak dva…

Když teď bylo to období maturit, venku samé mláďata...zavzpomínal jsem na doby dřívější :) a napsal jako vzpomínku pár rádoby vtipných slov....neberte to zase doslovně. Krátké ohlednutí... Stydím se a je mi trapné, že honil jsem péro pod lavicí, dávky byly to…

„Tak to už snad by stačilo!", vykřikl jsem z okna na skupinku hlučných mužů, vykřikujících neustále něco na někoho do průchodu mezi domy naproti našeho hotelu. Jejich reakce byla nijaká, mávli jen rukou ať neruším a pokračovali dál v pokřicích a koukání do prostoru…

Je květnové úterý, něco málo po desáté hodině večer. Stojím na péroně s cestovní taškou na kolečkách a vyhlížím netrpělivě noční expres z Prahy do Ostravy. Jel bych samozřejmě raději o něco rychlejším spojem, ale ty poslední mi bohužel nevlastní vinou ujely a ty co…

Mám takové dilema. Mám ve svém okolí lidi, které vídám relativně často. Bohužel, zjistil jsem, že mi do očí lhali a stále lžou. Já vím, že lžou, oni neví, že to vím. Na těch lidech mi docela záleželo. Je tak pro mě těžké zjistit, že lidé kterým důvěřujete, vás tahají…