... není cesty zpět. Sotva zacvakl zámeček na obojku, výraz ve tvářích dám se změnil. Z hraně smutných, řekněme teatrálně vyšpulených spodních rtů s naznakem plačících oči, na rafinovaně veselé. Samolibý úsměv od ucha k uchu s očima dětí, které si pod stromečkem rozbalily dárek, jež si přály nejvíc na světě. „Viš..." řekla a zamyslela se Kateřina: „... určitě Tě napadlo, že obojek třeba…