Do mojí ordinace přišel přesně včas. Nervózní, tichý, ale v očích měl tu známou směs strachu a očekávání, kterou na submisivech miluju nejvíc. Nechala jsem ho chvíli stát u dveří, jen aby cítil napětí a nejistotu. „Klekni.“ Poslechl okamžitě. Pomalu jsem mu kolem krku zapnula černý kožený obojek. Přezka cvakla a já ucítila, jak se zachvěl. Připnula jsem vodítko a krátce za něj zatahla, aby…

Psali jsme si týdny. Možná mě na tom přitahovalo právě to tajemství — nikdy jsem nechtěla fotku, nikdy jsem se neptala, jak vypadá. Stačilo mi to, co psal. Ty dlouhé zprávy plné nervozity, detailů a tiché oddanosti. Jeho představy byly zvláštně něžné i zvrácené zároveň. Vyšetření. Latexové rukavice. Šustění fólie kolem těla. Připoutání ke gynekologickému křeslu. Tlumený dech pod gumovou maskou s…

Vešla jsem do místnosti pomalu, schválně tak, aby slyšel každý krok podpatků o podlahu. Už čekal. Připoutaný, poslušný, nervózní. Latex se mu leskl pod studeným světlem lamp a přes obličej měl nasazenou plynovou masku napojenou na tmavý vak, který se s každým jeho dechem líně zvedal. Zastavila jsem se vedle něj a chvíli ho jen pozorovala. To napětí v očích. To očekávání. Věděl, že dnes nebude…

Tlumené modré světlo se odráželo od kovových nástrojů připravených na vozíku vedle křesla. Všechno jsem měla nachystané přesně tak, jak to mám ráda — sterilní podložky, lesklé nástroje, silikonové pomůcky i jemně bzučící vibrace čekající na svůj okamžik. Celá místnost působila chladně, čistě a kontrolovaně. Přesně atmosféra, kterou miluji. Ležel připoutaný v křesle, nervózní a zároveň fascinovaný…