Dneska jsem si sedla s čajem a notebookem a uvědomila si, že tohle je poprvé, co to píšu tak otevřeně. Možná proto, že už to v sobě nedokážu držet. Možná proto, že to potřebuju vidět černé na bílém, abych pochopila, kdo teď vlastně jsem. Mám čtyřicet tři let. Dvě děti – synovi je dvanáct, dceři devět. Manželství je pořád stabilní, vlastně spokojené. Jsme dobrý tým. On je úspěšný v medicíně, já…

Dnes je to týden od toho setkání s Dariusem a já se stále vracím k těm okamžikům v myšlenkách, jako bych je chtěla prožít znovu a znovu. Je to jako meditace – zavřu oči a cítím to všechno: teplo jeho těla, rytmus jeho pohybů, tu hlubokou plnost, která mě naplnila nejen fyzicky, ale i emočně. Ten sex v oblečku od manžela, v naší manželské posteli, v domě, který jsme společně vybudovali – to bylo…

Dnes je to přesně tři měsíce od té noci se Samem v Berlíně a já se cítím jako v úplně jiném světě. Každý den se vracím k těm vzpomínkám – k jeho silným rukám, k tomu pocitu plnosti, který mi otřásl celým tělem. Sex s manželem je pořád laskavý, ale teď mi připadá jako vlažná voda po bouři. Miluju ho, opravdu, ale moje tělo touží po tom ohni, po té intenzitě, kterou jsem objevila. Lenka to věděla.…

Dnes večer jsem si sedla sama do kuchyně, když už všichni spali. Venku bylo ticho, jen déšť bubnoval do okna a já jsem měla v ruce sklenku červeného, kterou jsem si nalila jen pro sebe. Seděla jsem v polotmě, světlo z lednice mi svítilo na nohy a já jsem si v hlavě přehrávala, jak to celé udělat – pomalu, nenápadně, tak, aby to vypadalo jako úplně normální rodinné rozhodnutí. Už dlouhé měsíce to…

Dneska je to přesně měsíc od mého návratu z Corfu a já se cítím jako v novém životě. Energie, kterou jsem tam načerpala, stále pulzuje ve mně – při józe, při práci, dokonce i při obyčejných večerech s rodinou. Ale dnes se stalo něco, co mě přimělo se zamyslet nad tím, jak moje probuzení může ovlivnit i ostatní. Setkala jsem se s Veronikou. Je to kamarádka z našeho společného kruhu – naše rodiny…

Dnes je neděle večer, konec mého třetího týdne v Londýně. Ležím na té velké, měkké posteli v hotelovém apartmá, které mi firma zařídila – hedvábné povlečení mě hladí po kůži, výhled na Temži, kde se světla města třpytí jako hvězdy na noční obloze. Právě jsem se osprchovala po dnešním setkání s černým hřebcem Devonem, ale moje tělo ještě pulzuje tou sladkou, intenzivní únavou – bradavky tvrdé jen…