Jednou takhle po vydaní jedné mé zdejší povídky mi píše jedna slečna zprávu. Povídka se jí líbila, ale ostatní povídky prý nic moc. Tak jí říkám: "Nevadí, pojď mi ukázat jak je vylepšit". Prý na dálku to nepůjde a tak musím dorazit já za ní. Po pár dnech domlouvání nacházíme společný termín a já vyrážím na dlouhý výlet. Setkání bude v jednom hotelovém pokoji, aby jsme na tu debatu měli prý…

Znáte to známé pořekadlo: „Na tomto světě není nic jistého mimo smrt a placení daní.“? No, něco na tom asi bude. Každý z nás líných a neochotných se naučit dělat si účetnictví sám, musíme jednou do roka navštívit naší paní účetní, aby ta mocná čarodějka provedla svá kouzla a zachránila nás od placení penále a pokut. I já jsem probral své papírnictví - vypadá to spíš, jako bych vybral kontejner…

Cestou z práce chodím kolem jednoho wellness, pracuje zde moc milá slečna. Malá, drobná blondýnka, s obarvenou hlavou na fialovo, modrýma očima a nádhernou postavou. Když je hezky, má otevřené dveře a občas sedí venku na židli. Díky tomu si sem a tam vyměníme úsměv a prohodíme pár milých slov. Dost často nenosí podprsenku a nebudeme si nic nalhávat, zrak mi tam čas od času zklouzává, zvlášť…

Už je to nějaký ten pátek co zde bloumám po zemské hroudě a stále se mi nesplnil jeden sen. Malé, lehké BDSM hrátky. Ne, ne jako ten subík, ale jednou vystrčit růžky a být ten "zlý", ten co má moc ve svých rukou. Bohužel partnerky tohoto ražení buď nejsou a nebo jsou už za hranou pasti pekelné. A přitom by mě stačilo tak málo. A tak je čas zase snít. Odvést ji do postele, svléci jí, zavázat…