Ten příběh se stal v době, kdy mi bylo 22 let. Obvykle se před to přidává přívlastek „krásných“, ale já si ho tam dát nemůžu. V té době jsem už tři roky chodil s Veronikou. Byla to moje první láska – osudová, jediná a zhoubná. První rok byl krásný, Verča byla nádherná holka. Štíhlá jako gazela, blondýna s výstavním zadečkem a roztomilými trojkami. Mně bylo 19, jí 17 a všichni mi ji záviděli. Jo,…

Pokračování povídky Životodárný šoust na mýtině Když jsme se vrátili zpátky do kempu, myslel jsem si, že budu mít od nadrženosti na chvíli pokoj, ale pohled na Kačku mě vzrušoval ještě víc než kdy předtím. Prostě jakmile člověk po absťáku zasune, musí potom daleko víc. Jenže jsme neměli to, co dva k sexu potřebují, prostor. Furt se někde „ztrácet“ bylo trapný, protože to obvykle neušlo…

Bylo mi tehdy osmnáct. Měl jsem svou holku a bylo mi fajn. Kromě té svojí holky jsem měl ještě nejlepšího kámoše a jeho holka byla nejlepší kámoškou té mojí holky. No prostě ideální sestava. Do toho jsme měli ještě pár nezadaných kámošů, takže jsme prostě byli taková fajn parta. A každá taková fajn parta, s úderem letních prázdnin někam vyráží. Stejně tak jsme to udělali i my. Bylo to ten rok o…

Když je člověku 18, může se stát, že jako dárek dostane padáka ze školy. Tak se to stalo i mě. Vlastně se mi ani nepodařilo dokončit druhák na střední. Podle mě by bylo lepší, kdyby se chodilo do školy až v důchodu. V osmnácti má člověk na starosti jiný věci. Chlast, holky, kámoše. A místo toho by měl sedět zavřenej celej den v místnosti s lidma, kteří jsou děsní nudaři a on si s nima vlastně…

Já, Ondra a Vojta jsme byli kamarádi snad už od narození. Prošli jsme spolu školkou, základkou, gymplem a na výšce jsme spolu aspoň bydleli na jedněch kolejích. Po skončení výšky jsme pořád zůstali v blízkosti a občas si z nás dělali legraci, že jsme spíš siamská trojčata než kamarádi. Chvíli po škole jsme si našli přítelkyně a mysleli si, že nás čekají jenom samá pozitiva týkající se budování…

Jednou z nepříliš příjemných povinností tělocvikáře na střední škole je ta, že se musí každý rok účastnit něčeho, čemu se říká lyžák. Zatímco pro studenty je to příležitost k tomu se opít, zhulit a dostat Bláhovou z béčka do jiného stavu, my jako učitelé tomu všemu máme zabránit. A to všechno přesto, že jsou proti nám v početní přesile. Schválně, zkuste si někdy uhlídat patnáct pokojů šestnácti…

Vracel jsem se domů. Venku bylo krásně. Takový ten den, kdy je ještě jaro, ale počasí už má dojem, že právě začala sezona dovolených. Byl pátek a já jel ze školení, kde jsem byl od neděle večer. Nebudu zastírat, že jsem se domů těšil poměrně dost. Ti čtyři kolegové z jiných poboček, se kterými jsem byl na pokoji byli fajn, byla s nimi legrace, ale co si budem povídat, chvilka soukromí je chvilka…

Nevím, kdy jste dospívali vy, kteří právě čtete tyhle řádky, ale já svoje telecí léta prožil snad v nejkrásnější době, v jaké jsem jen mohl. V půlce prvního desetiletí nového tisíciletí. Byla to doba, kdy počítače ještě neřídily naše životy, mobily byly k telefonování, v hospodách, které nevypadaly jako sterilní sběrna zelí, se smělo kouřit a když jste chtěli vidět nahou ženskou, museli jste si…

V tom se ke mě Klárka přitočila a poručila mi: "Pojď!" A tak jsem šel. Nevím, jestli si to dokážete představit. Krásná srpnová noc, pořád je přes dvacet stupňů. Všude cvrkají cvrčci, voní sena a vy si uprostřed té nádhery souložíte. Nebyla to žádná romantika, ale normální vášnivá mrdačka. Když jsme přišli na to pole, tak mi okamžitě začala stahovat kalhoty i s trenkama.