Při další Tamarčině návštěvě u mě jsme už o focení ani nemluvili. Ani předtím, ani když přišla. Rovnou jsem už nechal v atelieru zhasnuto a v obýváku zatemněno, ale nakonec jsme stejně šli do toho aťasu. Jako minule Tamarka nepozorovaně proklouzla dveřmi a na to, že už ji tu mám, mě upozornilo jenom tiché klapnutí vchodových dveří. Seděl jsem v obýváku na sedačce, jen v boxerkách a tričku.…

Další den se nic nedělo. Nemůžu říct, že bych zapomněl, to ne, mnohokrát jsem otevřel WhatsApp a projížděl si ty krásné fotky. A pokaždé se mi u toho parádně postavil. Až večer přišla první zpráva. - Ahoj, co děláš? - Sedím u noťasu. Ty? - Jdu do koupelny ;-) - Šel bych s tebou ;-) - To by bylo fajn. (Srdíčko) - Škoda, že k tobě nevidím… Tak nakoukni ;-) (A k tomu fotka. Zase v zrcadle. Tentokrát…

Moje modelínky Pracuji jako fotograf na volné noze. V téhle branži není snadné se uživit, pokud zrovna nejste válečný reportér a nepohybujete se v první linii, aby od vás světové agentury za těžké peníze kupovaly záběry. A z fotografování dětiček s autíčky, případně otrávených dorostenců s rodiči ještě nikdo nezbohatl. Proto jsem i já byl nucen mimo výše uvedené fotografovat i trochu jiné žánry.…

Následující příběh je ryzí fikce, která se snaží tvářit se jako realita. Nic z toho se nikdy nestalo, a pravděpodobně - bohužel - ani nestane. Koneckonců... posuďte sami. ----------------------------------- S Tamarkou jsme na sebe narazili. Doslova. Stalo se to v kruhových vstupních dveřích obchodního centra. Vcházel jsem dovnitř a ona vybíhala ven. Ani jeden jsme se pořádně nedívali, a tak do…