Dnešek začal jako každý jiný. Ráno jsem šla do kanclu, chvíli se snažila něco dělat, ale většinu času jsem to spíš prokecala. Projížděla jsem Amatéry a vybírala si, kdo mi dneska zlepší den a kdo si ze mě bude chtít sundat kalhotky. Prodírala jsem se záplavou úchylů a pisálků jako vždycky, než mi napsal jeden klient z dřívějška. Už nějakou dobu jsme se vídali a jako jeden z mála byl v pohodě –…
Existovalo jedno pravidlo. Žádný osobní setkání, všechno jenom virtuálně. Reálně to asi neznamenalo velkej rozdíl, ale problém s hranicema je, že když se překročí, posunou se. U ní sem tohle pravidlo poprvé a naposledy porušil. Poprvé sem z ní stahoval kalhotky v kabince. Za prachy. Kdo tohle dělá, doprdele, když se dají za skoro stejnej cash poslat? Proto sem jí napsal. Tady nehrozilo riziko…
Zakázaný věci jdou často ruku v ruce s morální kocovinou. Uděláte je a hned vás to přejde. Zmizí touha zkusit to znovu. To ale nebyl její případ. Jestli sem tajně doufal, že mě na cestě od ní dožene svědomí, tak smůla. Naopak. Víc psaní. Víc fotek. Všechno najednou zintenzivnělo, včetně mojí snahy se s ní znovu vidět. A jí to nevadilo. „Chtěla bych se jít podívat na nějaký prádlo Viktorky…
