Byl pátek večer a Michala mi psala, že její přítel je na noční směně. Znala jsme se už rok - byla přítelkyně mého kamaráda Davida, ale mezi námi to vždycky jiskřilo. Každý pohled, každý náhodný dotyk naše těla věděla, kam patří. "Jdeš do kina?" napsala mi. Nebyla to otázka, bylo to pozvání. Souhlasil jsem. Film měl začínat v osm. Když jsem ji uviděl přicházet k kinu, málem mi přestalo tlouct…

Na tu dovolenou jsme se těšili týdny. Potřebovali jsme vypnout — já, moje přítelkyně a dvě její nejbližší kamarádky, Denisa a Bára. Obě ženy žily spolu už nějaký čas jako pár. Byly otevřené, uvolněné, s nevtíravou sebejistotou, která přirozeně přitahovala pozornost. Když přítelkyně navrhla, že pojedeme všichni do Chorvatska, nadšeně jsem souhlasil. Tušil jsem, že nás čeká výjimečný čas. Ale…

Byl to jeden z těch krásně obyčejných dnů, které ve skutečnosti zůstávají nejdéle v paměti. Strávili jsme ho všichni tři . Dopoledne na hřišti, odpoledne v parku, večer jsme stavěli bunkr z dek a polštářů přímo uprostřed obýváku. Malý měl radost, smál se tak hlasitě, až nás rozesmíval taky. A i když jsem nebyl jeho otec, cítil jsem se součástí. Jejich součástí. Později, když slunce zapadlo, ona…

Nechodím do hospod často. Ale tady, v téhle zapadlé uličce, to mělo jinou atmosféru. Staré dřevěné stoly, vůně smaženého hermelínu, a hlavně – ona. Lenka. Hospodská 40 let nádherná Blondýna která věděla, jak nalít pivo, jak prohodit vtip i jak se podívat tak, že to zůstane pod kůží ještě dlouho potom. Byla o dvanáct let starší, měla trochu chraplavý hlas, trochu unavené oči – ale když se usmála…

Poznal jsem ji náhodou. Kamarád mě vytáhl na malý letní festival za městem – jeden z těch, kde se pije točený cider, hraje kytara na louce a večer se rozsvítí tisíce světýlek. Seděla opodál, bosá, s hlavou v dlaních, a na klíně jí ležel rozepsaný sešit. Psala básně. Nebo texty. Netušil jsem, že ještě existují takoví lidé. Začali jsme mluvit. Překvapilo mě, jak vyspěle myslí. Její pohled byl…

Kristýna se pomalu zvedla z mého klína a podívala se na Elišku. V jejich očích byla tichá domluva, důvěra, touha… a smělost. Eliška mě lehce zatlačila zpět do pohovky a Kristýna se mezitím postavila, aby si mohla svléknout poslední kousek látky, který jí ještě zůstal – krajkové kalhotky. Pomalu si je stáhla dolů, boky se jí při tom vlnily jako v tanci. Zůstal jsem beze slov. Její tělo bylo jako…

Cesta zpátky z dovolené byla dlouhá, ale příjemná. Seděl jsem vedle ní, která si občas lehce hrála s mými prsty a koukala z okna, zatímco venku pomalu zapadalo slunce. Malý usínal tiše na zadním sedadle, unavený z celého dne plného dobrodružství. Když jsme dorazili k domovu, zastavili jsme u bytu jejích kamarádek. Vystoupila, lehce se usmála a řekla: „Tak, tady vás necháme, holky. Díky za…

Ten večer začal úplně obyčejně, ale už od prvního okamžiku jsem věděl, že bude jiný. Moje nová přítelkyně, nádherná blondýnka s jemnou pletí a neuvěřitelně modrýma očima, poprvé nechala dítě na hlídání a celý byt byl najednou jen náš. Vzduch byl nasycený něčím zvláštním — touhou, napětím a neklidem, který se mísil s očekáváním. Bylo to jako kdyby celé místo dýchalo spolu s námi, připravené být…

Po celém týdnu práce na cestách jsem konečně dorazil k nim domů. Už na chodbě jsem cítil ten klid, který mě tady vždycky obklopil – a taky tu jemnou očekávací energii, kterou jsem v ní viděl už v okamžiku, kdy otevřela dveře. Její malý se rozběhl ke mně, jako by mě neviděl věky, i když to byla jen několik dnů. Objal mě pevně, s úsměvem, který mi rozzářil celý den. Ona stála opodál, v lehkém…