Po rozchodu jsem si samozřejmě řekl tu největší klasiku všech dob: „Teď to začne. Teď budu klátit. Teď si užiju.“ Tenhle plán má ale z podstaty dvě vady. Zaprvé je to plán člověka, co si ještě ani pořádně nesundal prsten z duše. Zadruhé: když tě rozchod bolí, tak nejsi žádnej dravec. Jsi zraněnej pes v kožený bundě, co si hraje na vlka. A ženský… ženský to vycítí na kilometr. Zoufalství z…
Kateřina si ještě pamatovala, jaké to bylo dřív. Jak se jí dotýkal jen tak, mimochodem, když procházel kolem a ona stála u linky. Jak ji políbil bez důvodu, jen proto, že byla blízko. Jak ji v noci přitáhl k sobě, obličej zabořený do jejího krku, a bylo v tom něco samozřejmého. Něco, co patřilo jen jim. Jenže po porodu se vše změnilo a mezi ně se vplížilo ticho. Opatrné. Vypočítavé. Takové…
Drahý příteli, musím Ti napsat dřív, než ze mne vyprchá odvaha a já sám sobě začnu namlouvat, že se nic z toho nestalo. Stalo. A ne jen tak ledabyle. Potkal jsem dámu, hraběnku, skutečnou ženu, jejíž hlas by dokázal přimět i kněze odložit modlitbu a přiznat, že život je jedna velká slabost převlečená za mravy. Nevím, jestli to byla její chůze, nebo způsob, jakým se na mě podívala, ale měl…
