Jmenuju se Petr, je mi devatenáct a tohle je příběh, na který asi nikdy nezapomenu. Nejsem úplně nezkušený, ale nijak zvlášť zkušený rozhodně taky ne. Trávil jsem spoustu času u svého nejlepšího kamaráda Lukáše. Známe se od malá a jeho rodinu jsem vídal dost často. A především jeho mámu vždycky na mě působila zvláštně. Byla krásná, elegantní, taková ta žena, která se umí usmát a člověk má…

Bylo už kolem osmé hodiny večer, když jsem se cvakával poslední dokumenty na zítřejší poradu. Můj šéf je velký pedant na detaily, ale než aby to udělal sem raději to nechá udělat mně. Je to ten typ člověka, které nemáte rádi od prvního okamžiku. Ale když ho pak lépe poznáte, tak zjistíte, že je to ještě větší debil, než jste si původně mysleli. Už jsem se pomalu viděl doma v posteli nebo alespoň…

Otočil jsem klíči v zámku od dveří do kuchyně. Bylo ještě před šestou a všude panoval klid a ticho. Snad jen vrčení lednic zesílilo ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře, vešel dovnitř a rozsvítil zářivky. Ve stejný okamžik se za mnou ozvalo vrznutí. Nemusel jsem se ani otáčet. Do kuchyně vstoupila Jana. Místní servírka. Vždycky byla z placu první, kdo ráno dorazil do práce. „Dobrý ráno,“ zamumlala.…

Bylo už pozdní odpoledne, když jsem zastavil u obchoďáku, abych nakoupil nějaké zásoby domů. Měl jsem pocit, že dneska je jeden z těch dní, kdy se nic zásadního nestane. Moje práce byla rutinní, mysl unavená, tělo chtělo jen klid. Přesto jsem stál na parkovišti a cítil podivný pocit napětí, který jsem si nemohl vysvětlit. Byl jsem průměrný: ani ošklivý, ani žádný výjimečný fešák. Postava …

Bylo teprve kolem deváté večer, koncem července, když jsem se autem vracel domů z rodinné oslavy. Projížděl jsem zatáčkami mezi stromy za doprovodu songů z rádia po obyčejné okresní silnici, jakých je u nás nespočet. Na to, že byl pátek, bylo na cestě jen málo aut. I proto se nejspíš stalo, že jsem ji potkal. Stála u okraje silnice, v ruce kabelku. Na sobě měla takové ty látkové upnuté šaty, co…

Ve velké hotelové kuchyni panovalo naprosté ticho a klid s výjimkou hučení lednic a chladících stolů. Dveře se za posledními opozdilci zaklapli už před pár minutami a v kuchyni zůstal zcela sám jediný kuchař, George. Zrovna zaklapl horní zásuvku, když ho do nosu praštila vůně čokolády. Tohle bylo skoro, jako když člověk právě stáhne hrnec z plotny. „To je divný,“ zamumlal si. Vytáhl utěrku z…