Na houbách překvapen deštěm
Jdu na houby je krásnej, i když podmračenej, podzimní den, v lesích Vysočiny je pohoda, klid, nějaká ta houba se taky občas uloví. Nohy už mám trochu ušlapaný, na téhle mýtince si chvilku pozhovím – tělo do jehličí pokládám – ách, to je balada. Cítím nějaký vlhko po tváři, slyším jakýsi šumění, ouha zadřímnul jsem, mnu si oči a koukám – oj, prší. Rychle vstávám, beru do zaječích, rychle se z lesa…