Na svou poslední dovolenou s rodiči nezapomenu. Jsme čtyřčlenná rodina, mě tenkrát bylo 21 a mé sestře 15. Byli jsme na dovolené v Egyptě v nádherném hotelu přímo na pláži. Pokoje jsme měli dva, rodiče svůj a my se sestrou svůj. Jsme na sebe zvyklé, sdílíme spolu i pokojíček doma. Má to své klady i zápory, konec konců jako všechno. V hotelu jsme bydleli teprve třetí den a na nástěnce se objevil…

Nikdy jsem nebyl příliš průbojný v oblasti podnikání a seberozvoje obecně. Nebo jsem si to o sobě myslel. Když jsme třeba na střední škole prodávali a nakupovali učebnice, na rozdíl od spolužáků, kteří dokázali po roce používání prodávat se ziskem, mě se to nikdy nepodařilo a byl jsem rád, že jsem neprodělal. V různých online hrách se mi prodávat a kšeftovat se zbraněmi a doplňky vyloženě…

Rozkaz zněl jasně: „Do konce měsíce vybrat loňskou dovolenou.“ Tak zavelel náš generální ředitel a já se jen usmál. Podobná nařízení jsou každý rok a podobné věci nikdo nebere vážně. Blížil se konec měsíce a začalo se šuškat, že nejde o žert, že to letos myslí opravdu vážně. Lidí v práci začalo ubývat a hrozilo, že tam pan ředitel zůstane sám. Jak to dopadlo netuším, přišel mi e-mail, že abych to…

Celý tento příběh by se nestal nebýt spousty snad až osudových náhod a faktů. Jsem z Pražského Žižkova, narodila jsem se tam a celý život tam žiji, chodila jsem tam do školy, na brigády, na mejdany i do barů. A protože Žižkov je v relativním centru Prahy, už jako malá jsem slýchávala různé příhody, báje a pověsti, že se v Praze kradou děti, že na Václaváku každý den někoho zavraždí, že je Praha …

Bylo horké červencové léto a blížila se naše první společná dovolená s přítelkyní a její čtyřletou dcerou z jejího prvního manželství. Nervozita stoupala a zatímco Terezka balila, bylo lepší nebýt doma a tak jsem šel v malou Justýnkou na dětské hřiště. Bylo naprosto irelevantní, zda by jsme zůstaly doma, pomáhaly balit nebo šly na procházku, vždy bych byl ten špatný. V prvním případě bych…

Jako každý sobotní večer i onoho dne jsem trávila svůj čas v saunovém centru. Jde o čas, kdy se kapacita celého světa milovníků střídání tepla a zimy sice naplňuje, ale není moc jiných možností, v pracovní dny bývám až do večera v práci a v neděli to vyjde na stejno. Těsně před naplněním limitu návštěvníků jsem vstoupila a jen se nenápadně smála všem těm, co čekali venku. Snad karma mě dohnala.…

Dětství jsem neměla jednoduché. Nevlastní táta mámu často bil, já musela dělat veškeré domácí práce a to často i za své sourozence, které byly jeho vlastní děti. Mnohokrát jsem usínala v máminé náruči, často brečela. S přibývajícím věkem jsem začala chápat, proč maminka pláče a v slzách jsme noc co noc spaly obě. Měla jsem pocit, že se to zhoršuje, ale co jsem mohla vědět, jiný život jsem neznala…

Blížil se prodloužený víkend a já se těšila asi jako každý. Měla jsem ho strávit na Slovensku u rozvedeného otce, což byla ta méně povzbudivá zpráva. Proti tátovi nic nemám, s jeho novou rodinou taky docela vycházím, ale doma se prostě cítím u mamky ve Vsetíně, kde mám většinu rodiny a hlavně kamarády. Jak by se psalo v turistických průvodcích, šlo o malou malebnou vísku nedaleko Liptovského…

Jednoho krásného teplého letního dne se Jeníček s Mařenkou rozhodli vyrazit do lesa a nasbírat větvičky jako bidýlka pro ptáčky, co mají doma. Hledali, ale žádné vhodné nenacházeli a tak šli hlouběji a hlouběji do lesa, až uviděli světýlko. Přišli k němu a byla tam chaloupka. Nebyla to ale obyčejná chaloupka, byla ověšená prezervativy, místo komína měla obřího čuráka a z okapů tekly proudem…