Julčin balvan, část první
Každá galerka má nějaký svůj origin story. Povím vám příběh, který jsem z pochopitelných důvodů zatím nikomu nevyprávěla. Inu, to bylo tak…
Jednoho květnového dne loňského roku jsem si vyrazila do města. Ten den nebylo ani teplo, ani zima a podle toho jsem se i oblékla. Průchod jednou (raději nejmenovanou) městskou zelení jsem se rozhodla využít k činnosti lidsky samozřejmé…ano, přátelé, potřebovala jsem se - tak trochu - vyčůrat. 👍
Zapadla jsem tedy do houští u cesty a držíc si v bocích oběma rukama kraje svých kalhotek jsem se nervózně rozhlížela, není-li poblíž nějaký nechtěný divák. Nikde nikdo. Odložila jsem svůj telefon vedle sebe do trávy a pak mě něco napadlo!!! 😜
Protože jsem zase tak nutně nepotřebovala, rozhodla jsem se využít příležitost a dát průchod svému utlačovanému exhibicionismu. Zašla jsem ještě hlouběji do houštin, znovu zkontrolovala, zda tu nikdo nečíhá v křoví, nu, a šla jsem na věc! Sundala jsem si kalhotky a i s kabelkou je pověsila na větev jednoho stromu. Vyhlédla jsem si zajímavý balvan, jediný, který tu byl, a „místo děje“ mi bylo okamžitě jasné. Odzkoušela jsem si dopředu jak mobil umístit, abych v záběru kromě onoho kamene byla vidět také já. Nastavila jsem samospoušť a pospíchala zaujmout pózu. K mobilu jsem se pak ještě opakovaně vrátila, abych ho připravila znovu. Výsledek mého snažení můžete, vážení diváci, vidět zde! 📷
(pokračování v následující galerce)
