Pohodovej den

(Chlapi proti chlapům)

Byl konec září letošního roku, kdy ráno, jako každý všední den, Jaromír dorazil na základnu a nestačil se divit. Nikde nikdo, lampička kapitána Telečka zhaslá. Vladimírův čajový hrnek, byl uklizen v polici. Kluzníkovy řidičské pantofle, leží též pod stolem a jen Tlemec, nervózně žmoulá e-cígo, srká kávu, neustále drbe lysé temeno hlavy a donekonečna rovná kšiltovku.

J: Čaues Tlemy, ty jo, co je? Kde nic tu nic, to maj všichni dovču?
T: Nevim jak uřvanec, ale Telda si vzal tři dny a Klouzek celej tejden.
J: Tak Vladěna řikala, že na to sere, ale i ostatní? No to čumim.
Už přisel mrtvohlavec? Už víš co jedeš?
T: Jo byl tady, hledal tě, že prej jedem spolu. Tři místa, kontrola údajů.
J: Ty pičo, hezky pěkně. No ale jak potom vysvětlíš nevěru kapitánovi?
Ten se vztekne Tlemy, ten o tebe zlomí hůl a nebude tě chtít zpátky.
A navíc, víš co tohle znamená viď?
T: To znamená jediný, že za deset minut vyrážíme, takže žádný válení v křesle, čas kvapí.
J: Pravda Tlemy, ale bejt tebou, tak už si navlíkám řidičský rukavice! Mehehé! No nekoukej! Totiž právě dnes, máš ideální příležitost, si celé ty roky zevlování pořádně vodkroutit.
T: Nenene panáčku, hah vůbec! Tvoje auto, tvoje zodpovědnost, moje ještě opravujou.
J: Se nedivim, za ty roky stání, mu musel vyhnít a upadnou motor na fleku. A vlastně radši jo, stejně si pidlovokej a motáš se, co? Heh nj, a já se fakt dneska nehodlám zabít. Nechceš vyfoukat to kafe? Si takhke pěkně spaříš hubu, když za šest minut vyrážíme!
T: V klidu, už parádně stydne, dyžtak ti zbytek chrstnu do ksichtu, třeba zahladí jizvy po beďarech!
J: Mehehé, už tě konečně poznávám. Né fakt v klidu, dneska si uděláme pohodovej den, i když počkej, nepozoruji náhodou bílou čepici zleva na frňáku? No votoč tu palici! Vole no Tlemy, ze zkušenosti vím, že výron lze očekávat každým okamžikem! Heheh a nechceš ho mrsknout na zrcadlo než vyrazíme?
T: Musí víc dozrát, radši pojedem, nebo nám ještě přiloží.

Chlapi se zvedaj a když už Jarin na dvoře startuje, Tlemec ještě běží pro flašku pití, kterou za kvapného odchodu zapomněl. V autě se pak snaží někam umístit šrajtofli, dva fóny, flašku a ingredience ke kouření.

T: Ehh tak jedem, uhh, eéh jako kam mám dát flašku? Takový prťavý auto bez místa.
J: Taková konzerva no, ale věřil bys, že když jedu sám, nedostatkem místa netrpim?
T: Eheh, věřim, dámé kantošku?
J: Jasně, dáme kávos ne?
T: Přesně, ranní klasika.

V kantýně si chlapi vzali sváču do ruky, další flašky pití a Tlemec své obvyklé double espresso, se čtyřmi mlíčky i cukry. Už vyjíždějí ze základny směrem k hlavní, Tlemec trhá obal bagety a zbytky rve do všech švír které vidí...

J: Ty krávo, to mě poser, ještě nejsme ani u hlavní a už si jako stavíš syfl hnízdo? Vole ten kapitán je snad svatej!
T: Pohodička, pak to někde vysypu, jsi prcek v trpasličím autě, neni místo.
J: No supr hele, ale ty vopatlánky, mi mezi tužky cpát nemusíš a do výdechů topení, vole ses posral?! Si jako snad děláš prdel, máš ve dveřích volnou kapsu debile!
T: Jahahaha aha, je hele, no vidíš, tam se i něco vejde hihi... Teď ostře vpravo Bobe!
J: Vim taky blbe.

U hlavní, v první pravotočivé zatáčce, Jarin ostře sešlápl brzdu plyn, aby se vešel. Však vzápětí, mu temně zhnědlo okno takovým stylem, jak když nadmutá prdel vypustí průjem.

J: Háh! Kurva co to, co to do píči je?
T: Ty krávo střecha, vole to preso! Né!
J: Vole tys... Vole ho... Mně jebne. Jebne mi prostě, ale co no. Prostě si fakt stejnej kretén jak já.
T: To fakt sorry! Zastav u pumpy, vezmu to stěrkou.
J: Jsi vysranej viď, buď radši v klidu a nesráčuj, dnes nejedeš s kapitánem. To víš, ten by tě jebal, šmrdlal bys houbou vokno a kapitán by dohlížel s bílejma rukavičkama, viď? Ser na to, to voprší a stříkání je cajk. Rozval se, zacpi hubu bagetou a hoď relax, užívej pohody. Je libo nějaký uvolňující hudební podkres?
T: Jak chceš, nevadil by, ale musim někde sehnat další kafe. Nekoupíš mi ho? Híhíhí!
J: Mehehéh, heh, hele a víš že jo, fakt jo, ze starý známosti. Chci abys byl v pohodě, jak nikdy. Budeš pak brečet a mlátit pěstičkama do palubky, jak ti bude teskno. Tak hele, třeba tohle, se budeš topit v psychedelii, dusit bagetou a chcát slastí. Crystal Blue Persuasion

T: Mihihihí, ti zechčiju záda, že jezdíš s raketou v prdeli, že se bojim a už nechci! Ještě kornouta k tomu co? Těžký 70s. A beru tě za slovo, dal bych Shell, tam mi chutná, tam maj dobrý, mňam mňam mňam. Pak ti dám čuchnout, třeba pak nebudeš hamoun a koupíš si taky, heheh co?
J: Třeba jo hele, ať mě nesereš, beztak se tim voleješ jako vždycky.
T: Ty jo, hele teď čumim, to hledám, to hraje nějaká buzna né? Hahahahá!
J: Tak z dnešního pohledu tak vypadali všichni. I když, tohle sem našel v jednom hororu, rozřezával tam u toho ve sklepě mrtvoly. No a tak, nějak mě to chytlo, to víš.
T: Doufám že jen muzika vole, stejně už sklep nemáš.
J: Jasný, řikám na pohodu, i textově, takový sluníčkový. Mehehe!
T: Ale stejně neřikej, že se ti takhle neuleví, taková fajn změna, než s „Vládikem vole“ co? To musí bejt taky bezva, vrtačkou do hlavy. To musíš mít hlavu jak ementál. Teď jste dali celej tejden, hehehehé. Musíš mít hotovo, asi vyšumělej kamaráde, co?
J: No jako hele, „vole hele“, a spešl vole, máš kolotoč. Prostě Vláďa, volume pičo, a tak co si budem povídat... Jak to celý vzít? Světskej punker? Meheh, všudypřítomnej démon s jednou nohou v pekle? No ale když ho víc poznáš, je docela fajn. Jinak prostě masakry, neztratí se, znáš svoje taky. Palicí ti prožene všechno a celej den to točí, a když dojede deska, nevadí, víc volume a znova!

T: Právě vim, proto se ptám, za celej tejden ti musí pěkně větrat makovice.
J: Ale tak jasně že vypouštíš, jinak by ti asi hráblo. Zajímavý bylo, když jsem ještě tenkrát žil s Lindou, doma zapomněl papíry a musel ještě ráno pro ně i s nim.
T: Nešel ji vomrknout?
J: Jasný hele, se vnutil na kafe a hned ty kecy, znáš to... „Dobrý den slečno, ani nevylejzejte ven jahaha, v tomhle jedině nastydnete, neblázněte! Podívejte se, jak to máte tenký! Jůha, mě těší slečno, jsem Vláďa, kolega z práce...“ No komedie jak píča, obvyklý žoviální divadla u kafe. No a ta mi pak odpoledne hned zahlásila... „Jé, ty máš ale supr sympatickýho kolegu, pořád vyzubenej od ucha k uchu, ukecanej a i vtipnej. S nim musí bejt celej den jen prdel. To máš fajn.“ A prej jestli něco neřikal...
T: Jéhehehe, ten je nám ale pusinkovej! Hahaha! Heh, tohle je dobrý! A cos jí řek?
J: Tak pravdu říct nešlo, jasně že mlel, ty vole ale snad tři dny!
T: Néhehé!
J: No počkej, ale tim stylem, že všechno souvisí se všim a zahrnul do toho celej svět a v podstatě i současný bytí lidstva. Nešlo bejt upřímnej, kdyby jo, zase bych jí z dnešního pohledu, popsal náš budoucí konec. Vlastně i kdybych filtroval jak libo, nešlo říct ani část... „No řikal, že jsi v pohodě, líbila ses mu, prej si tě mám vážit“ Co jinýho?
T: V jeho případě těžko něco jinýho, prostě neutrál názor, fajn a nic nepokazí. Hahaha, ale stejně se ti to posralo jak řikal, co vim, a co vůbec přesně tenkrát řikal?
J: Nic co by tě dneska překvapilo, nechci si trávit náladu, stejně dnes už taky historie. Hele Shell debile!
T: No kurva kafé, supr vole!
Hele a odvracíš téma. Jinak jdeš taky?
J: Jj vim a jdu, dyžtak pak, dal bych i vedle něco k žrádlu.
T: Můžem, necháváš hrát rádio?
J: Jj, se vypne samo...
60's

Srovnej si koule
Svítí ti žárovka
Pilot