Pain_for_you

( Aktuálne nehľadám nikoho )

Hľadám ťa.

Nie som ten, kto kráča v tieni, ale ten, kto tieň ovláda. Ak hľadáš pevnosť, ktorá ťa povedie, ruku, ktorá ťa podrží, a hlas, ktorý v tebe prebudí tú pravú podstatu… možno si našla. Otázka je – odvážiš sa pristúpiť bližšie?"

Byť dominantný neznamená len rozkazovať. Je to o zodpovednosti, o vedení, o tom, že v mojom priestore sa cítiš bezpečne, slobodne a zároveň chránená. Nehľadám obyčajnú ženu. Hľadám tú, ktorá vie, že submisivita nie je slabosť, ale dar. Si pripravená objaviť svoje hranice… a nechať ma ich preskúmať?

Dominancia nie je hra, je to spôsob, akým sa duše spájajú v dokonalom súlade. Nie som pre každú. Ale ak cítiš, že tvoj svet potrebuje pevnosť, hranice a zároveň nekonečnú starostlivosť, možno si našla presne to, čo ti chýbalo. Odvážiš sa spoznať viac?

.........................................

----------------------------------

Kdybych byl bard, co verše tká,
o tvé kráse by zpívala i hvězdná tma.
Ba i Marigold by svou loutnu složil,
jen co by tě spatřil, slova by pozbyl.

Přešel bych hvozdy, močály, skály,
kde vítr zpívá a dávné časy chválí,
jen abych tě nalezl, k sobě přivinul,
tvé rty umlčel a tvou duši uchvátil.

Dám ti meč do dlaně,
stříbrný pro netvory, ocelový pro pány.
Však nejsi ta, co by bojovala sama,
slož své břímě – já povedu tě tmami.

Tvá kůže bledá jak svítání v mlze,
tvůj pohled se kloní, když ruka má chytne
tě za zápěstí – cítíš ten chlad?
Jsem vlk v noci, co nechá tě padnout,
a znova ťa zvedne, když sílu ztrácíš,
když rozum se tříští a dech se ti krátí.

Mé ruce jsou pouta, má vůle je zákon,
jen tiše mě následuj, ticho je krásou.
Nebudeš bloudit, nepoznáš strach,
jen mé rozkazy a tichý můj smích.
Nehledej cesty, nehledej plán,
já vedu kroky, ty smíš jen jít dál.

A pokud vzruší tě pouta osudu,
pak kráčej se mnou vstříc neznámému.
Tam, kde vlci v noci své písně vyjí,
tam, kde poutník svou subinku ochranou kryje.

Tak co říkáš, má subinko vzácná?
Přijmeš mé vedení – pokorná, krásná?
Ulož si hlavu tam, kde je tvé místo,
a já tě povedu cestou přísnou i jistou.

-----------------------------------------------------------------------

Vlk a jeho subinka
Jsem vlk, co bloudí mlhou nocí,
mé kroky vedou cestou drsnou,
kde měsíc svítí na mé oči,
kde ticho zpívá píseň temnou.

A ty jsi má – tichá, křehká,
vítr si hraje s tvými vlasy.
Jsi květ, co roste v stínech lesa,
jsi hladká kůže pod mými dlaněmi.

Přišla jsi ke mně, sklonila hlavu,
s důvěrou v očích, bez obav,
víš, že vlk chrání svou vybranou dámu,
že nenechá ji bloudit tmavým dnem.

Chvěješ se slabě, když kroky mé duní,
tvé srdce ví, kdo je pánem tvým,
mé prsty zaryjí se do tvé kůže,
a přesto cítíš jen bezpečí v nich.

Mé ruce jsou pouta, má vůle je cesta,
nebudeš tápat, nepoznáš strach.
Jen tiše kráčej po boku vlka,
co vede tě klidem i v bouřlivých tmách.

Jsi luna v noci, co kroky mé sleduje,
jsi ozvěna větru, co šeptá mé jméno,
patříš mi celá – tvé tělo, tvá duše,
vím, že to víš, když poklekneš přede mnou.

Tak přijmi mé vedení, měj v očích klid,
nech svět tam venku, ať šílí dál.
Vlk si svou subinku chrání a hřeje,
když bouře se zvedne, když přijde chlad.

Nebudeš ztracená, nebudeš sama,
jen v mojí náruči bezpečí máš.
Jsem vlk, co hlídá tě nocí i ránem,
jsi má subinka – já jsem tvůj pán.