Tak jsme si dnes přece jen udělali výlet s rodinkou. Celou noc pršelo a nepřestalo ani ráno a já si myslela, že sobota bude odpočinkový den. Přiznám se, po včerejším bazéně by mi to i bodlo. Nakonec jsme po obědě vyjeli směr Kroměříž na mysliveckou výstavu trofejí....no jak jinak taky s hajným, že? U pokladny jsme zkoumali systém vstupného a já přemýšlela, jestli by nešlo ukecat snížené, třeba…
Prostě jsme se rozešli... Protože každej z nás hledá někoho, kdo už nebude hledat nikoho jinýho, a do tý doby, než najdeme takovýho člověka, kterej už nikoho nehledá, tak budeme hledat každej sám... https://www.youtube.com/watch?v=gS1DgOnOZQs
Ten Tvůj copánek je tak vyzývavě drzej, že se mi staví kalhoty do pozoru, mrško! Jednou Tě za ten culík sobě přitáhnu a uvidíš ten tanec. Líbí se mi, jak se Ti toulá po ňadrech, je to tak sexy. Strašně mě vzrušuje ta představa vzít si Tě ze zadu a přitáhnout za vlásky. Chytit Tě a kousnout do zadku, zase a znova a pak Ti pořádně nařezat. "A já už myslela, že mi ho ošukáš?" "Já chtěl, ať si o to…
Je osm pryč, obleču se, nazuju boty a mířím k sousedce. Těším se na tu naši každovečerní procházku. Někdy dáme 5kilometrů, jindy klidně 8, prostě musíme mít splněno minimálně 10.000 kroků za den. A při tom probereme vše, co se za ten den stalo. Takže spojené příjemné s užitečným. Už na mě čeká, pruhy její reflexní vesty svítí z dálky, to jak se odráží pokaždé, když na ně dopadnou světla…
Nevěděla kam s očima, kam s rukma, jeho pohled cítila na svém těle, ať se pohla kamkoliv. Měla na sobě ty kátké červené šaty s výstřihem, co jí sahaly sotva kousek pod zadek. Do dlouhých rozpuštěných vlasů rudou sponu květiny a celkový dojem podkreslila rudou rtěnkou. Ano, možná trošku vyzývavé, ale věděla, že se mu to líbí. Ani jednou spolu netančili, oba měli své doprovody a nebylo potřeba…
Jen zavřela oči a hlavu mu položila na prsa. Pohladil ji po vlasech a líbal ji do nich. Mlčeli. Nebylo potřeba slov, protože každé by rušilo tu krátkou, poslední společnou chvíli. Nadecha se a chtěla mu říct, že....ale nemohla. Tohle prostě nesmí. Vzal její hlavu do dlaní a snažil se v očích vyčíst, co ji trápí. Nedovolila mu to. Už v tuhle chvíli si chyběli... Cíti, že mu utíká, že se mu snaží…
Stála tam sama, na konci cesty. Ani lehký vánek se jí neopíral do tváří. Sněhové vločky padaly svisle dolů k zemi, jedna přes druhou. Zavřela oči a nastavila tvář nebi. Zastudilo to, pak zase a znova. Při každém dopadnutí vločky na její tvář. Z vloček se staly dobné kapky, tály při krátkém kontaktů s její kůží. Nevnímala nic, vypnula myšlenky a užívala si okamžik. Nepostřehla ani, když došel až k…
Ještě mi nějaká zbyla? Instantní, v prášku, v kredenci schovaná. Na horší časy nebo ty lepší? Nebudu šetřit, do posledního zrnka ji vysypu na stůl a udělám inventuru. A kolik jí bude scházet? No přece tolik, kolik jsem ji rozdala. S dobrým úmyslem. Že si jí někdo neváží? Na to už kašlu. Je načase udělat v duši pořádek!
Dnes opravdu nestíhám číst všechny blogy a komentovat, ale já to napravím :-) Každopádně vám všem přeji klidné svátky a hodně řízků...ehm sexu. Těším se i na galerie z pod vánočních stromečků. Já si netroufnu, protože když jsem hajnému navrhla, že si pod něj dnes lehnu,protestoval. Prý by si pak myslel, že mi musí zaplatit,máme totiž červená světýlka. Krásné svátky amatéři :-) Dokli....
Poslala jsem fotku, že pěču chlebíček a mám zadělané na linecké, no během hodiny už mi zvonili u dveří a dožadovali se ochutnání a prý kafe k tomu. Neodmítla jsem a s úsměvem jim ho udělala. Není přece lepší pocit, než když vidíte, jak se ten druhý nad vašim jídlem rozplývá a přidává si. Povídali jsme o všem možném, děti si hrály a čas utíkal. "Uděláš mi prosím ještě jedno kafe?" poprosil mě…
