Dvojka bílého vína ji rychle stoupá do hlavy. Pozdní sběr,výběr z hroznů, čte z etikety. Až to Marek zjistí, určitě ji přetrhne,nemá rád,když mu takhle čistí archiv. No dost možná to dnes nebyla poslední láhev, kterou si půjčila. Má chuť,nejen na to víno. Z venku k ní doléhájí hlasy přítomných hostů,kteří se na dvorku dobře baví. Však je to oslava narozenin,začátek léta a alkoholu i jídla jsou…
Jedna z mnoha se právě přehnala... Kapky kreslí na okno ležatou osmičku a sbíhají se do jedné veliké. V každé z nich se odráží světlo blesků, které křižují oblohu jako ohňostroj. Mám ráda tu podívanou, kdy se vzduch ochladí a voní tak hezky napětím. Bojím se a zároveň pozoruji tu hru světel a zvuků, chloupky na těle mi vstávají vzrušením a mě se to líbí. VYPLI PROUD! V první chvíli se leknu,…
Tak asi ne jen na rozhledny budeme šplhat, proletělo mi hlavou, když jsem se balila na wellness s kamarádkou. Nikam daleko jsme neměly v plánu cestovat, vždyť i u nás je taky krásně a hned kousek za humny. Víkend na Dolní Moravě to vyhrál. Do tašky jsem k teplákům a pohorkám přibalila ještě pár slušivých tílek, krajkové kalhotky, které jsou, přiznejme si, na horské tůry značně nepraktické, ale…
Slunce pronikalo i přes zatažené závěsy do pokoje a dole pod hotelem už byl den v plném proudu. Katka se probudila jako první, hodiny ukazovaly půl hodiny po poledni. Opatrně se sebe sundala Markovu paži, nepustil ji ani ve spánku a chtěla ho pohladit po tváři. Zarazila se, měla teď jedinečnou příležitost prohlédnout si ho. Jako by to ale vycítil nebo snad ten nepatrný pohyb rukou ho probral,…
Tohle se jí nezdálo, v dálce opravdu hřmí a tmavě ocelové mraky nasvědčují tomu, že se přižene víc než májový deštík. Vyběhla jen v tílku narychlo z domu, do hodinky bude zpátky, to musí stihnout. Teď si však v duchu nadávala, že raději nezůstala sedět na zadku. Dobře, trochu to zkrátí, ještě protáhnout nohy a sbírá pití, klíče od domu i telefon. Cítí, jak ji na holá ramena dopadají první kapky,…
Pila už čtvrtou sklenku bílého suchého vína a s hladinou alkoholu jí pomalu začínalo být všechno jedno. Nohy má natažené na staré palandě a zádama opřená o dřevěné obložení, v jednu chvíli se jí i zdálo, že usíná, hlavu zaklání o stěnu a víčka pomalu padají dolů. Byl by si jistá, že usnula, ale když se podívá vpravo, sedí proti ní muž. V ruce stejnou skleničku, jako má ona a opatrně z ní upíjí.…
Opře ji zádama o zrcadlo ve výtahu a zajede rukou pod vlasy, lehce ji stiskne kolem krku, aby si ji přitáhl blíž k sobě a políbil. Má na to jen pár vteřin, snad ani ne celou minutu, pak se dveře výtahu otevřou a svět intimity bude pryč. Ukončí tím dnešní večer, vlastně už skoro ráno, za chvíli svítá. "Děkuji za příjemný doprovod," zašeptá ji do ucha. Ona ho pohladí po tváři a zase se na něj…
“Kocour se schoulil na Tvůj klín, u nohou spí Ti dalmatin v pozici lvů, co zdobí banku. I sama noc má na kahánku, jen Ty se ještě bráníš spánku a síle starých vín…. … Má krásko s přetěžkými víčky, snad je Tvůj rytíř na cestách, snad si Tvou krajkou od spodničky stírá prach na cestách….” Deska dohraje a přítmím pokoje se rozlije ticho. Hladil ji, až usnula. Dívá se na ni, je krásná a když spí tak…
Znáte ten pocit, kdy veškerou energii vložíte do něčeho o čem jste přesvědčení že má smysl, že přesně tohle je směr, kterým se chcete dát a že kdyby nevím co, budete dělat maximum pro úspěch? Pak přijde ta tupá rána do zad a vy se kácíte k zemi jako domeček z karet…. Nemá už ani sílu utíkat, přes slzy stejně nevidí na cestu, musí prostě co nejrychleji pryč, pryč odsud. Srdce ji buší jako o závod…
Miláčku, už jsi připravená? Jdeme?.. "Peněženka, klíče…" "Mobil, kde mám mobil?" "A, tady je." "Sakra, je skoro vybitej, si radši vezmu nabíječku, si ho tam někde dobiju." "Nabíječka, tady někde byla…" "Neviděl jsi moji nabíječku?" "Dobrý, mám ji!" "Tu už do tý kabelky nenarvu, musím si vzít větší." "No jo, sakra, ale kterou, kterou…" "Tu ne…" "Tu taky ne…" "Ježiš, tahle už je odrbaná, tu musim…
