Nic není tak, jak se zdá. Scénář k tomuto příběhu píše život sám. Ani jeden netuší, co je na další stránce, jak se vše bude vyvíjet. Ani jeden po tom netouží naučit se ty repliky dopředu. Přijímají vše jak přichází. Tentokrát se sešli v klubu na bubácké party. Spousta lidí všech věkových kategorii, někteří oblečení do masek, takový bláznivý mišmaš. Ten klub je dost specifický a žena v lodičkách…
" Nechceš dnes přijít rovnou ke mě? Že by jsme se podívali na nějaký ten film o kterém jsme minule mluvili? Whisky už je nachystaná. :) " Když tuto zprávu četla netušila, jak se vlastně rozhodne. Odpověď odložila až na později, věděla že na ten večer on nic jiného naplánované nemá. Vlastně věděla, že může odpovědět až bude odcházet z domu. Měla dostatek času se rozhodnout a odpověděla asi za tři…
Ona si to z počátku ani neuvědomila, ty letmé dotyky vnímala jako malé náhody. Vždyť to že ji položil ruku na bedra když vycházeli z terasy bylo jen gesto kdy ji dával přednost. To, že ji upravil neposedný pramen vlasů ze rtů ji jen rozesmálo. Jenže pak, když se dotkl jejího krku a palcem přejel až k uchu příjemně ji zamrazilo. Celé její tělo se napjalo a on to vnímal. Jejich oči se setkaly a…
Ano, sluníčko se opravdu předvádí. Dnes se předvedlo v plné podzimní síle a já se synem vyrazila na kola. Sice po probdělé noci, kdy tělo ještě pořád jelo na noční režim a náročném dni v práci se mi vůbec nechtělo. Ale když syn sám žadoní že chce jít musím i kdyby se mi stokrát nechtělo. A byl to super výlet, sice jen asi 8 kilometrů ale více méně jen lesním terénem. Já a mé stařičké kolo jsme…
Mám pocit, že vše co udělám abych cítila že žiju je draze vykoupeno. Ale nevadí, já se jen tak nedám. Velmi náročný týden je za mnou a já snad konečně dospala svůj spánkový deficit. Dnes jsem vstala s nadšením a věřím, že mi vydrží. Vše už běží jak má a já odpoledne vyrazím ven. Už je nachystán lapač obrázků. To slunce mě táhne ven, je to jak magnet. Když vidím jak se sluneční paprsky míhají…
Vytrhnout dva kousky z jednoho celku. To byly poslední dva mé příspěvky. Co mě k tomu vedlo? Jsem žena, zvědavá jak opice a zajímaly mě reakce zdejší blogerské komunity. Ne z nějakého psychologického hlediska, jen proto jestli ty texty vnímáte podobně jako já, nebo zcela jinak. První je o tom jak muž vnímá ženu v jisté situaci. V jaké ? To už je na každém z nás jak bujnou má fantazii. Mohli…
Myslím, že jsi v podstatě šik ženská, jen na sobě potřebuješ trochu zapracovat. Vnímám tě jako někoho, kdo uvízl v jakýchsi životních sračkách, vycucaný energeticky. Chybí ti energie, směr a snad i vize. Hm, nejsi v tom sama :-). A "nejhorší" je, že jsi chytrá ženská... řekl bych pragmaticky chytrá, ta chytrost je obroušená životem. Není to ta kavárenská inteligence teoretiků života. Nejhorší v…
A popravdě, víš jaká byla moje největší imprese? Výraz tvých očí. Nevím k čemu bych ho přirovnal, jak popsal...ale asi nebudu přehánět když řeknu, že si tak specifický výraz nepamatuji. První přirovnání mě napadlo jako oči lvice které dělá dobře drbání za ušima, ale přitom má v očích pořád tu dravost, jakoby říkaly měj se na pozoru, divokost ale i podřízenost v tom okamžiku. Asi díky…
Když má člověk v hlavě guláš je těžké nepřemýšlet. Slýchám to často, nepřemýšlej pořád. Stejně k ničemu závratnému nedojdeš a jen máš v hlavě větší zmatek. Asi je to klišé, udělat si tam pořádek, stejně zas přijde něco co tam udělá chaos.Takže neřešit, nepřemýšlet. Jenže to pak mám chuť dělat věci co bych neměla. Jenže kdo vlastně rozhodl o tom, že to jsou špatné věci. Že tohle bych dělat neměla,…
Když jsem dnes šla na kontrolu, byla jsem rozhodnutá že už se vrátím do pracovního procesu. Pan doktor se sice netvářil moc nadšeně, ale nakonec souhlasil. No co, cítím se už dobře sice spánkový deficit tu pořád je, ale ten už asi nikdy nedokážu dohnat. Když mi doktor sdělil moji co mi je, musela jsem se smát. ( Jen podotýkám, je to mladý a velmi hezký muž) Díval se nevěřícně na mě čemu se…
