Myslím, že jsem jako homo sapiens selhala. Jako člověk dnešní doby, i když přiznám se - vlastně nevím které. Říkám si, že dnes bych už neudělala přijímací zkoušky na střední školu, natož na vysokou. Nezvládla bych ani písemku z přírodovědy či dějepisu na zš. Nejsem ani dokonalý občan této republiky, test občanství jsem dala na 84 procent, na jednu otázku jsem odpověděla sice obráceně, špatně jsem…
Ty stránky jsou erotické ... proto se to v nich hemží obrázky pohlavního dimorfismu ... Neprohlížím krásu lasturek, mušliček, růžiček ... nevím, proč tamta je čím hezčí než tato. To spíš pátý úd u mužů je více rozličný. Umí dát rozkoš ... Umí dát i bolest ... znám ji se zaťatými zuby se překoná, s neviditelnými slzami a hlubokým dýcháním... Není to on, co mě…
Víš, ono stačí málo, fakt malinko a ... prostě je to tak. Nikdo to neví, nikomu to neříkám ... jen každý den ... brečím. Někdy pětkrát, někdy desetkrát, někdy víckrát, málokdy jen jednou. Ano, je to myšlenkami. Jsou myšlenky, co nás rozesmějí, co nás zabolí, co nás zahřejí, co nás rozpláčou. A tyhle ... tyhle mě vždy rozpláčou a stačí jen jedna, jedna malilinká, prťavoučká, že bys ji pod…
mé rty jsou hladové Přibliž své na dotyk křídel motýlích Nech kalderu naplnit touhou Líbej mě
Držím jim pěsti. Všem řidičům, co dnes stávkujou. Syna jsem přeobjednala na květen a v práci jsem již včera oznámila, že dnes nepřijdu. Ať žije stávka. O hodinu déle v posteli a dva orgasmy jako bonus. Jen kdyby mě z ní furt netahal domovní zvonek. V devět jsem přece jen vstala, utřela nádobí od večera, dopustila vodu do sudu, zatopila v kamnech, uvařila květák k obědu (navzdory tomu, že všichni…
Víš, ono je někdy těžký ty myšlenky odehnat. Přijdou, neptají se, zůstanou. Protahují se, dělají, že tu nejsou, nenápadně chytají hmyz a Coleoptery zasunou do závitů v hlavě. Vždycky jsem si myslela, že se nevdám, že mě nebude nikdo chtít. Život není pohádkou a z nehezkých káčátek se krásné labutě nestávají. A tak nevím, proč ti někteří muži chtěli se mnou žít. Možná jsem se jich měla zeptat.…
Dnes ráno jsem chodila po obchodech ... květinářství, papírnictví, stavebniny a zjistila pouze, že tam nemají to, co potřebuji. Až v lékárně, kam jsem šla pro obinadla, se zadařilo. Nikoli pro zraněné vojáky (s) jejich zbraněmi, nýbrž pro výtvarné tvoření. Dveře mi podržel velice sympatický pán. Snad všechno na něm bylo sympatické. Sympatické vrásky, úsměvy v očích, bílé vlasy ... mohlo mu být…
Město Rampír na mapě nenajdete. Leží severně od toho vašeho a jeho skutečné jméno ... raději neznejte. Dcera už chtěla do nemocnice včera, snad si i přála mít ten prst zlomený. Jenomže jet autobusem v neděli, to bychom museli jít zpět těch patnáct kilometrů pěšky a autem já dojedu jen k nejbližšímu stromu. Dnes ráno coby kulhající matka jsem ji doprovodila na chirurgickou ambulanci. Prý tohle…
Už se mi to dlouho nestalo. Myslela jsem si, že to přešlo. Časem, věkem, větrem, myšlenkami a kdoví čím vším. Ty představy. Už pá roků se neobjevily a snad to bylo důkazem toho, že jsem ... nejspíš spokojená. Že už nepotřebuju, byť jen na chvilku, utíkat do snů a k představám. Nebo jsem již uondána? Když se kolem mě mihly mužský kalhoty, hned ten večer jsem ve svých představách trávila večer a…
A zákony rozhodně nejsou tvořeny pro jeho klidný život. Jsem rozená ve znamení Vah. Potřebuji mít stále ty své misky vah v dokonalé rovnováze. Váhy mají silný smysl pro spravedlnost a mezi vhodnými povoláními pro ně je býti soudcem. Jenomže právě pro ten smysl pro spravedlnost soudcem být nikdy nemůžu. Neboť soudce má ruce svázané zákony a zákony od sebe spravedlnost vyhnaly. Zákony nevinného…
