Nepospíchej, říkám si dnes večer, život a smrt za to nestojí. Život ti uteče a smrti zas neutečeš ty. Ráno dávám do misky lžíci plnou dobroty z konzervy a volám našeho kocourka. Neozývá se, nepřibíhá, kde je? Znovu volám do bytu a na chodbu ... ticho. Asi bude někde po továrně, však on k misce přijde. Musím běžet, autobus nepočká. Jdu zkratkou zahradou a odněkud slyším kočičí mňoukání. To přece…

Projelo mi celým tělem. To když jsem ho zahlídla uprostřed náměstí v tu sobotu hodinu po poledni. Přitahoval můj pohled jako magnet. Ne, nechci se na něj dívat. Nechci. Nechci ty myšlenky, co mi přihrává do hlavy. Je to divný, je to úchylný a odporně nemožný ... sakra! Nechci se na něj dívat, nechci ty představy, přesto něco ... to divné něco mé oči stále přitahuje. Jen koutkem oka se kouknu ...…

Vlastně ani po tobě věrnost nepožaduji. Věrnost takovou, jakou ji vnímá většina lidí. Věrnost v loži, věrnost penisu, věrnost těla. Věříme, že si se slibem věrnosti přivoláme život v zámku šťastného dlouhého vztahu a nekonečné lásky. Věříme tomuto krásnému zámku a snu a nechceme, aby to bylo jinak. Věříme, že ten, kdo nás má rád a tvrdí: Budu ti vždy věrný … to myslí upřímně a že tento výrok…

Když půjdeš tou lesní pěšinou, uvidíš na zemi ve sněhu malý obraz. Jeho rám je zhotoven ze smrkových větviček a malými tenkými klacíky jsou v něm napsána dvě slova. Chybíš mi. Kdo je psal. A pro koho. Proč člověk člověku chybí? Snad proto, že bez toho druhého se cítí být ... neúplný. Chybí mu kousek, který potřebuje do sebe zasadit. A tou chybějící částí je ... ten druhý. Potřebuje ho možná i…

Jsou lidé, co chtějí, aby jim druhý poslal  fotku. Co je k tomu žene? Sžíravá zvědavost či sběratelská vášeň? Jsou lidé, co chtějí, aby jim druhý poslal před setkáním fotku. Je to důležité? Co se stane pak, až ji uvidí. Budou překvapeni, budou zklamáni, usmějí se, ušklíbnou ... uvěří ... Pro mě je poslání fotky skoro zbytečné, poněvadž i když tu fotku mám, nemám jistotu, že dotyčného poznám.…

Postel. Ach ... postel. Postel je úžasná věc ... se svými matracemi ... kdo ji vymyslel, tomu budu blahořečit navěky. Postel ... áááá ... moje postýlka .... vzdychám pokaždé, když večer či v noci zaplouvám do její měkké náruče a ukrývám se pod peřinu. Mlaskám si a rochním se jak divočák v kališti. *** Miluju dotyk země. Pohlazení rodné hroudy. Ráda jsem lehávala jen tak na zemi, blíž k té…

Říkám si už tolik roků - deset minut nestačí - přesto vstávám jen tak tak. Nalít do půllitrového hrnku čaj a strčit ho do mikrovlnky a než se ohřeje - toaleta, oblečení, jídlo – pak dochutit čaj a nalít do plastové lahve (vivat bifenyly) a jít na bus. Osm minut je akorát. Ještě kouknout na děti, zda spí klidným spánkem. A běžet. Šest minut už na chůzi nestačí. Ranní mrazivou inverzí peláším…

Do inzertní kanceláře přišel muž a chtěl si dát inzerát tohoto znění: HLEDÁ SE ŽENA, KTERÁ UMÍ NEJEN PÍ- SEMNOSTI VYŘIZOVATI, ALE I V KUCHYNI VAŘE- ČKOU DOVEDNĚ PRACOVATI, TÉŽ TVRDÉ A MĚKKÉ O- VOCE ZAVAŘOVATI, NA MALÉ ZAHRÁDCE TAKÉ ZÁ- HONY OPATROVATI, SE STÁLOU VESELOSTÍ I MR- ZUTOSTI ŽIVOTA ZAHÁNĚTI A SVÝM HUDEBNÍM NA- DÁNÍM ZPŘÍJEMNOVATI ŽIVOT STARÉMU MLÁDENCI. Paní za přepážkou si inzerát…

Když objeví se vhodný čas, může ho člověk věnovat třeba ... uklízení. Někdy uklidí, aby měl pořádek a zahnal chaos, někdy uklidí a v nastalém pořádku propadne chaosu a ztratí svůj řád. Otevřu šuplík a vyndám z něj všechny věci. Skoro ... tam vzadu ještě něco je. Natáhnu ruku v rameni, zašátrám a zpět ruka vytáhne ... šátek. Červený šátek s bílým potiskem. Držím ho v dlani a tělem mi projede vlna…

Pospíchám do práce, když si všimnu pootevřených dveří kostela a vzápětí ženy s květinou. Chodím okolo kostela dvakrát denně několik roků, ale vždy byl se dveřmi zavřenými. Moji myšlenku, že se podívám dovnitř hned vystřídala druhá - to nejspíš bude ... mše zádušní za ... *** V pondělí volal kolega a sdělil nám tu smutnou zprávu. Já to tušil, skoro vykřikl kolega druhý, a já na něj zírala, jak…