Je středa ráno a mám na starosti svoje kluky. Od května jsem se pořádně nehýbal a oni taky od rána leží na tabletu a tlemí na ty své youtubery, tak jsem nám společně naordinoval dopolední vyjížďky na kolech. Přesněji řečeno, oni jedou na kolech a já běžím. Jsem s nimi na nějakém 8 km a do toho mi píše EX, že chce být odpoledne být s nima, pojedou prý na přehradu. Sice mi to nabouralo náš společný…
Jaro je tu. Vše je v rozpuku a zrak pozorovatele zří to, co mu bylo celou zimu zapovězeno. Všude panuje obecně pozitivní nálada a začíná se zvyšovat libido všech příslušníků lidské rasy. Tedy alespoň těch na severní polokouli (by mě zajímalo, jak jsou na tom třeba v Austrálii, že by na podzim v útlumu?). Blogeři budou opět po roce popisovat notoricky známé situace, jakože muži co by účastníci…
Je brzké ráno a sedím v čekárně a jak to v čekárnách bývává, tak čekám. Čekám na odběr krve. Chci darovat, ale musím počkat, až přijde na mě řada, tak se jako vždy nudím, protože v tomto turnusu není žádná známá tvář. Beru do rukou mobil a čtu si vše možné. Nakonec vlezu sem na amíky a napadá mě, po zhlédnutí mého profilu, že bych si vytunil popisek, bo ten boxík zeje prázdnotou a je tam pouze…
Nemám rád pacifisty, vždy jejich pojetí reality vedlo jenom k válkám ať k 1. či 2. nebo jakékoliv. Je nepsané pravidlo, že když se zbrojí bude mír. Platí jednoduché pravidlo, nezaútočíš, když víš, že dostaneš na prdel. Prostě Lenon mi k srdci nikdy nepřirostl a kam to taky se svým pacifismem dopracoval … Znám to ze své práce, nepřímo býváme zapojení do obchodu se smrtí a ano, upravoval jsem…
Je to tak, dostalas mě zcela, Věděl jsem, že to přijde … Přitom se tobě tak bránil. Marné bylo počínání, veškerá snaha jalová Vše kolem bylo jak tmavá cela, Věděl jsem, že to přijde … Podlehl jsem tomu, sebe krásně zranil. Zas ten kluk ve mně, snílek, povaha bláhová Dnes jsem se dotýkal tvého těla, Věděl jsem, že to přijde … Byl jsem s tebou a už nic netajil. Jsem dvě dekády zpět, vzpomínka…
Inspirováno časem, prostorem a lidmi v něm ... Vidím na ji na FB, je onlajn. Sto chutí mám jí napsat, po všech těch letech ji říct, že to bylo strašně fajn a že nic nebyla její chyba. Prožili jsme oba velkou lásku, intenzivní, prudkou, bez rozumu. Milovali se po parcích, podchodech, sklepech, v postelích, které nám nepatřily, milovali se v zákoutích studentských kolejí, milovali se v klubech, ve…
Mr. Later vol.2 .... Sedím na poradě jako přibitý, stydím se za svou nedochvilnost. V rychlosti si třídím podklady a čekám, až přijde na mě řada. Kolegové se postupně střídají ve svých prezentacích a stařík mě neustále probodává pohledem. Snažím se nepoutat pozornost, ale po mém pozdním entrée mi to moc nejde. Rychle ještě vypínám zvonění v mobilu, to poslední co mi ještě chybí je pojeb před…
Rychle parkuji na svém místě před fabrikou. Je to už asi klasika, nestíhám, kolegové mi začali říkat Mr. Later. Urychleně směřuji k vrátnici, ať si stihnu čipnout v čas a nemusím hned na personální za Alenkou vysvětlovat. Takže valím, co mi nohy stačí, nástěnné hodiny opět nejedou a tak nemám tucha, kolik času mi ještě zbývá. Raději zaberu a před terminálem si střihnu skluz ala basebalový hráč…
Je sobotní ráno. Tedy spíš poledne. Ležím, poslouchám hlasy tohoto rána a přemýšlím, oči ponechávám zavřené. V hlavě se snažím rychle spočítat kolik rán jsem už zažil, docházím k tomu, že necelých 14.000. Zasním se ještě na chvilku, než se vyhrabu z peřin a najednou si je v nějaké retrospektivě vybavuji některá z těch rán. Pomíjím ta dětská, ta byla nevinná, čistá, upřimná. Pominula rána…
Minulý týden byl pro mě Nový. Tedy alespoň to tak vnímám. Po dvou letech jsem se zbavil opět všech svých přátel v přátelích, kteří vlastně nikdy přátelé v pravém slova smyslu nebyli. Spíše to byli lidé, o kterých jsem chtěl mít přehled zda jsou onlajn. Založil jsem si nový nick a ten starý jsem pohřbil a to pěkně se vším všudy. Tyto dva následující roky zde nedám ani jednu svou fotku, jak jsem…
