Šahriár měl svý zlatý džíny spuštěný vokolo kotníků, zároveň se saténovejma slipama stejný barvy s kerejma kontrastovaly jeho černý ponožky a vopálený nohy. Zpod džínů trčely eště špičky vyšívanejch trepek, kerý se svejma tmavěšedejma protiskluzovejma špuntama na podrážkách bořily hluboko do vorientálních vzorů na perskym débichu, kerej byl nataženej pod trůnem a všade vokolo a umožňovaly mu se…
U nás v dědině sme všici šlechtiteli, jak profesó, tak aji doma. Ve velkym děláme, jak všici víte, akorát hovězí a kozy. Ale doma nadrobno skorem všecko, aji pštrose, pěkny ptáky. Až sem si ale všim, že skorem v každý chalupě mají ženskou. Někde jenom jednu, ale jinde skorem jak ve šlechtitelský stanici. Nejvoblíbenější sou Marcelky – tem nemusite nic řikat a dají všade a každymu.…
V temnym lesu žilo sedum trpaslíků. Z lesa vycházeli akorát přes den, na vosum hodin, když šly na šichtu. Dělaly na rekonstrukci D1 kontrolory – kontrolovaly esli sou ty bílý lajny nalajnovaný rovně. Stačilo se jim akorát maličko vohnout, přivřít jedno voko a pak jenom PASS oder Nicht a tak to šlo celéma dňama. Po šichtě se honem zas dekovali do lesa a tak se vo nich nikdo nedověděl, že sou to…
Bakingem klečal královně u noh, vobjímal ju kolem kolen a žadonil: „Moja nedražší, sama vite, že spolu budeme leda až na rok, až bude další Frenš Open a do tý doby mě déte něco na pomátku na Vás…“ Královna se vymanila a vodskočila do vedlejší místnostě, jak se vrátila tak měla v rukách skříňku z vzácnéch dřev a vodevřela ju. Uvnitř leželo na modrym sametu, zdobenym zlatéma lilijema, šest…
Do jednó malinký království přiletět veliký drak, ten drak menovat Trang nach Ost a chtít princezna, aby ji moh prubovat, esli mu pasovat. Princezna moc krásný, ale malý a tatínek král a službíci moc teho drak prosit: „Ty jí to nedělat, ani maličko…“, ale drak vzít princezna sundat jí leginy, tanga a body a dělat jí hodně veliký šukání, jak mu pasovat. Princezna volat, nejdříve jedno…
V jednym království měly princeznu zrovinka na vdávání a tak dali vytrubovat všade i v vokolních královstvích, že pro ňu hledají ženicha. A tak se na královskej hrad začli sjíždět princi ze všeckejch stran stran tý princezny. Všici pak musili předstoupit před doktorskou komis a ty je prohlíželi aby vybraly teho nejschopnějšího. Trvalo to celej den až do večera, kdy měly vybraný tři nejschopnější…
Dycinky, dyž sou hice, tak blbnou nejenom lidi, ale i zvířata. V pořádným hicu nemusíte bejt ani přeceda vlády – to blbne i jinej hovězí dobytek. Vedu takle přes náves našeho Čendu – měl sem ho vagónovat na výstavu „Úspěchy rozvinutýho kapitalismu a latifundismu“ do Kroměřiža. Čenda, jak víme, vede extraligu za muže, ale kdyby byli jako třida taky nadmuži, tak bysme ho tam mohli kliďánko…
„Von pak jebnul klacanem vo podlahu a přivolavše na tu zem děsný nepříjemnostě. Zničehožnic se začla valit vodevšad voda a zaplavovavše všecko, co se dalo. Místama se dostala aji nad zábrany. Vod vokolní zeminy se zbarvila a ničehož z vody pak nepřipomínala. Ale panovníkovi a jeho rádcom to bylo putna a tak se na zemi vobjevilo plno novejch politiků a zaplavivše tu zem, jak kobylky i jali se ji…
„S tou selskou jízdou to byl ale moc dobrej nápad! Žebřiňáky, dyž se pořádně vověnčej a vověsej fáborama a vpředu na voj čtyry stříbrný – kroužky a dozadu podkova pro ščestí, to se to jede! Ať všici viděj, že na to máme!!! A spunktoval to támle čtvrtláník Nečas, co jede na prvním voze! Ten nás dal všecky takle dohromady! Selská jízda!!! A všici pěkně voblečený v pořádnejch kožichách a vzadu…
„Rozumná žencká přistoupí k svýmu panovníkovi a vopatrně mu sundá korunu, aby mu potem neupadla – tááák. Potem zabere voběma palcy decenterně pod hermelín – jo, jo a pomaloučku mu sundá plášť – jooo!!! Jo!!! A takle jemně mu hladí po hrudníku a hezky si hraje s vochlupením – jo takle to maj panovníci rádi. A hlavně nekvaltuje. Dycinky říkám: Nespěchat! Áno… Jo a tou levou ručkou ho hezky…
