BDSM duše Tom je můj přítel. Nebo nepřítel. Nevím. Tom byl můj přítel. To je asi nejpřesnější. Znám ho věčnost a zažila jsem s ním mnohé. Lásku, touhu, nejistotu, odmítání, samotu, bolest, vděčnost, nenávist. Kolik protichůdných emocí se vejde do jednoho vztahu. Slyším ho v chodbě. Vím, že bych tam neměla chodit. Zalézt pod postel. Nedýchat. Nebýt. Zase udělám chybu, pokolikáté už. Dívám…

Další dny mám spoustu energie a nebývale dobrou náladu. Chce se mi běhat, točit se a tančit. Dívám se na sebe v obchodním domě do zrcadla a usmívám se. Po dlouhém čase, mám ze sebe skutečně radost. Dokonce se sobě i líbím a mám pocit, že by mě muži měli obdivovat. Chodím na dlouhé procházky a rozhodla jsem se, že svou firmu zas postavím na nohy. Že by šukání bylo univerzálním lékem na duši?…

Tahle povídka je trochu mimo ty ostatní. Zkoušela jsem jí psát tady do nějaké soutěže, ale neuveřejnili jí, prý proto že je na blogu. Takže VIP členství už nevyhraju:) A je celá fiktivní. Jsem submisivní. Zvláštní pocity v sobě vnímám už od dětství, ale naplno se snažím ztotožnit se s tím, kdo jsem, teprve pár let. Mám „pána“ jen do sexu. Zní to divně, ale nám to tak vyhovuje. Vážím si ho a…

Ležela jsem ještě dlouho v jeho náruči. Nemohla jsem vstát, byla jsem úplně vysílená. Ani nevím, jak jsem se ocitla ve své posteli. Myslím že mě odvezl domů. Zase jsem špatně spala, pořád jsem se probouzela a chodila čůrat. Probudila jsem se v 5.00. Začala jsem přemýšlet. O sobě. O tom, co se se mnou děje. O něm. O minulosti. O Tomovi. O tom, co se stalo. O tom co bude. Začaly mi téct slzy.…

On byl vždy milý, jemný, empatický a inteligentní. Často jsme si dlouho povídali. Hráli si na hádanky, psali jsem si o životě a o vztazích. Jeho názory mě vždycky překvapovaly. Jednou mi třeba řekl: „ Tolerance, porozumění, nápomocnost, odpuštění, pokora, vedení, chtění.“ A těch sedm slov pro mě znamená přesně podstatu vztahu mezi mužem a ženou. Nevím, proč to najednou řekl, ale já si ta…

Je krásná letní noc, taková, kdy i v noci je vlahé teplo. Jdu tmou na smluvené místo. Mám na sobě jen lehké bílé šaty. Vlasy mám stočené do malého uzlíku. Jsem bosá. Škvírkami mezi prkny vidím, že se uvnitř svítí. Svírá se mi žaludek a hrdlo. Cítím velkou směs pocitů. Těším se, mám strach, trému a chce se mi brečet. Hrozně mi buší srdce. Rozechvělou rukou otvírám těžké dveře staré stodoly…

Já tohle píšu hlavně pro svojí duši, protože se mi pořád strašně stýská. A protože ho už nikdy neuvidím, neucítím jeho vůni. Neřekne mi nic, protože měl pocit, že už všechno, co jsem měla slyšet, mně už řekl. Stýská se mi po jeho těle a mému tělu se stýská po jeho duši. Píšu to, protože, když to píšu, můžu být zase s ním. Cítím znova ty vůně, pocity. Můžu se zas vrátit, tam, kde jsem byla …