„Bude potřeba, aby tu dnes zůstal někdo na přesčas a roztřídil letáky. Zítra se budou dávat k objednávkám. Někdo dobrovolně?“ oznámila vedoucí. Jitka zatoužila stát se neviditelnou. Ale vzhledem k tomu, že ostatní kolegyně se pokoušely o totéž, nebyla šance na úspěch.…

(spíš krvák než erotika) Projela branou a pomalu se přibližovala domů. Byl to pro ní zvláštní pocit, že se někde konečně cítí jako doma. Vychutnávala si pokaždé zvuk pneumatik na kamenité cestě, která jediná protínala velikou neudržovanou zahradu připomínající kousek…

Tak už jsem tu zas. Díky (částečně) dobrovolnému celibátu způsobeného mou přílišnou nerozhodností jsem se někam dostal. Ne tam. To bych se jinak pochlubil. Takže dnes to bude spíš tragédie. Sice ne moje, ale proč ji nedopřát i někomu jinému, že? Sobectví u takových…

Tak se tak zamýšlím kam s ním? Mistr Neruda promine, tentokrát se nejedná o slamník ani o nic jiného a snad právě proto, že nevím kam s ním, nemám příliš náladu na dvojsmysly. Ale můžu nad tím trošku zapřemýšlet. Co udělal mistr, když nevěděl, co udělat se starou…