Ostrava. Město, kde to má prý být „hrubé“, přímé a bez přetvářky. Ale tady, na téhle síti, to tak vůbec nepůsobí. Už měsíce scrolluju profily, píšu slušně, někdy odvážněji, ale odpovědi? Skoro žádné. A když přijdou, často končí po pár zprávách, nebo je to jen tahání…

Les dýchal tmou. Vzduch byl hutný, těžký, a kolem nich rostla neviditelná bublina chtíče. Ona sténala, zalomená přes kmen stromu, tělo pokryté potem, zadeček červený od několika ran jeho dlaní. Miloval ten zvuk — prásknutí kůže, ostrý nádech a tichý vzlyk, který…

… její kůže byla horká, napnutá, záda přitisknutá ke kmeni borovice, zatímco se mu nabízela celým tělem. Sténala, ale potichu — ne z ohleduplnosti, ale protože věděla, že nejsou sami. Ve tmě, jen pár metrů od nich, stál její manžel. Neříkala mu, že ho přizvala. Ale…

Byla to ta zpráva, kterou mu poslala krátce po půlnoci, co rozhodla o všem. “Přijď. Les nad Porubou. Starý posed. Mám na sobě jen šaty a nemám co ztratit.” Byla to její první reakce na jeho inzerát. Hledal ženu bez ostychu. Takovou, co pochopí, že nejde o lásku ani o…

Je večer. Stojím u auta na okraji města, okno pootevřené, cigareta hoří mezi prsty, ale nedokouřím ji. Mám jinou chuť. A je to silnější než rozum. Nechci tě znát, nechci se tě ptát, nechci s tebou debatovat o životě. Chci tě ojet. Jsem z Ostravy, je mi 30. A hledám…

Byl jsi nervózní. Ne z toho, co se má stát, ale z toho, jak moc po tom toužíš. Psali jste si jen krátce, ale věděl jsi, že tahle žena nehraje hry. Napsala ti to jasně: „Zítra, 18:00, WC v Karolíně. Buď tvrdý. Buď připravený.“ Když jsi vešel do zastrčených toalet,…

Byl jsi nervózní. Ne z toho, co se má stát, ale z toho, jak moc po tom toužíš. Psali jste si jen krátce, ale věděl jsi, že tahle žena nehraje hry. Napsala ti to jasně: „Zítra, 18:00, WC v Karolíně. Buď tvrdý. Buď připravený.“ Když jsi vešel do zastrčených toalet,…

Uplynuly tři týdny. Myslel jsem, že to vyšumí. Vyměnili jsme si čísla, ale nikdo nenapsal. Možná to bylo dokonalé právě tím, že to bylo jednorázové. A přece jsem ji měl v hlavě častěji, než bych si chtěl přiznat. Její rty. Ticho lesa. Mlčení mezi dvěma neznámými, co…

Bylo už po půlnoci a obrazovka telefonu svítila jako maják v temném pokoji. JsemTvujjj zíral na prázdnou zprávu. Naposledy se „Lucka_22“ ozvala před dvěma hodinami s větou: „Jsem na cestě, těš se.“ Netěšil se. Už ne. Byl to čtvrtý případ za poslední měsíc. Večer…

Napsal jsem ten inzerát spíš z nudy než z potřeby. Byl to jeden z těch večerů, kdy je člověk sám se sebou až moc dlouho a ticho v bytě začíná být hlasité. „Mám velké černé auto a chuť na trochu divočiny. Příroda, doteky, žádné závazky. Třeba se jen projedeme. Třeba…