Anička toho rána vyšla ze stavení na zápraží a zamířila s náručí prádla k řece. Pan otec chtěl mít vše vyprané ještě dnes a ona se ho trochu bála. Sloužila ve mlýně už druhé léto a ještě si na jeho přísnost nezvykla. Byl zlý a neurvalý. Přišla k němu jako panna a hned druhou noc jí ten chlívák, svými hrubými prsty připravil o věneček. Ona se mu musela postarat o jeho tlustou a ne zrovna hezkou…

“Tohle snad není ani možný, zavolejte mi okamžitě manažera.” rozčílil jsem se na obsluhu jednoho rychlého občerstvení v našem městě. Prodal mi kyblík křidýlek, ze kterých po nakousnutí, ještě tekla krev. “Připadám vám, jako nějakej posranej upír?” vylévám si na něj zlost, z ne zrovna vydařeného zahnání hladu. “Moment prosím, zavolám manažerku.” odtušil schlíple uhrovitý chlapec na pokladně a v…

Tohle mi byl fakt čert dlužen. Já, tak aktivní a bláznivá ženská, pořád v pohybu a teď ležím jako lazar, po operaci žil v obou nohách. Od třísel dolů vypadám jako zafačovaná mumie a ležet na zádech je peklo. Pokaždé, když si stahovací obvazy sundám a jdu do sprchy, tak mi srdce i ostatní orgány skáčou radostí. Tak jako dnes. Vylezla jsem ze sprchy, kde jsem to malinko přepískla s délkou setrvání…

Už se mi dvakrát podařilo využít silvestrovskou zábavu a hezky si zašukat. Pokaždé to bylo neplánované a bez jakékoliv přípravy, tak teď se na to připravím a to by v tom byl čert, abych neskóroval. Už před vánoci, jsem si pořídil kostým obrovské horské gorily. Začal jsem včas, protože to chtělo úpravy, které já sám s nůžkami, jehlou a nití asi nedám, ikdyž vojna mě ještě stihla naučit zalátat…

Seděl jsem před počítačem a hypnotizoval čas. Nemohl jsem se dočkat padla a chystal se letět domů, pořádně se připravit na “pátou”. Bylo už za deset půl třetí, když přiběhl asistent z vedení, že alespoň jeden programátor a jeden člověk z kontroly, tu musí zůstat déle. Předběžně tak do pěti. Můj život se zhroutil. Byl jsem tu dnes sám a tak šance, že by to za mě někdo vzal, byla rovna nule. V…

“Ty vole Pavle, stará, ale vymrdal bych jí, jako háravou fenu.” To byla věta, která změnila můj život. Jmenuji se Mirka a toto je příběh mého nového života. Je mi téměř 60 a pracuji jako sekretářka v jedné větší firmě. Dělám sekretářku asi čtyřicetiletému manažerovi, který se ke mě vždy choval naprosto skvěle a abych se přiznala, tak mě na stará kolena šíleně přitahoval. Vysoký a mohutný…

Od rána jsem jako na trní. Do firmy přišla obsílka ke kontrole na finančním úřadě, tak tu pobíhám a sháním všechny poptávané podklady. Už je pomalu čas vyrazit. Sedám do auta a nervózně jedu vstříc obávanému. Vycházím do schodech a míjím lidi v maskách. Nepřítomné pohledy hlav bez tváří. Dnešní svět se opravdu zbláznil a nejhorší je zjištění, že jsem jedním z nich. S hadrem na hubě stoupám…

Ranní cesta do práce byla najednou úplně v pohodě. Sice jsem se musel včera dodělat sám, ale teda zážitek to s tou potvorou nadrženou, byl perfektní. Každopádně tohle se už nebude opakovat. Přišel jsem do kanclu a rozjel kreslení a amateri.com, což je takový můj rituál. Zavítal jsem hned na profil šéfky, protože svítila online, tak jsem jí chtěl napsat zprávu. “To co se Ti povedlo včera, už…

Opět jsem ráno v práci, jako obvykle, bloumal do výkresů v počítači a neskutečně mě to štvalo. Kliknul jsem na prohlížeč a najel na Amatéry. Sedím v rohu a za mnou už je jen zeď, takže jsem v relativním bezpečí a nikdo mi nemůže koukat přes rameno. Nechám to otevřený a plácnu přes to kreslící program. Holt ve chvílích nudy kliknu a můžu sjíždět galerky amatérek. Nějak jsem to přežil až do oběda,…