Byl jsem zrovna bez vztahu. Dlouho. Tak dlouho, že ticho v bytě mělo vlastní zvuk. Napsal jsem inzerát – nic přehnaného, prostě poctivě. Hledám ženu, co má chuť cítit a nechce nic komplikovat. Odpověděla druhý den. Krátce, ale s jistotou v psaní, která naznačovala, že přesně ví, co hledá. Domluvili jsme se na večer u lesa za městem. Když přijela, světla z auta se odrážela od jejího hnědého…

Byl to jeden z těch večerů, kdy město tepe vastním tepem, a já, čerstvě svobodný po dlouhém vztahu, který se rozpadl jako domeček z karet, jsem hledal nový začátek. Žádná zavazadla, žádná vina – jen touha po dobrodružství. Ocitl jsem se v tom temném, intimním baru na okraji centra, kde hudba duněla tlumeně a vzduch voněl směsí rumů a parfémů. Objednal jsem si drink a nechal oči bloudit po…

Tušil jsem, že tohle setkání bude jiné než všechna předchozí. Sešli jsme se v klubu, kam se oba vydáváme jen zřídka – hlučná hudba, tma, světla se lámala o lesklé stěny a dav lidí se vlnil v rytmu basů. Tajemství mezi námi pořád zůstávalo – neznal jsem její jméno a ona moje, věděli jsme jen to, že nás internet svedl dohromady. A bavilo nás to. Viděl jsem ji hned – drobná, s tmavými vlasy,…

Bylo to setkání plné tajemství. Neznali jsme svá jména, spojila nás jen konverzace na Amatérech – zprávy plné nevázané konverzace, ale i náznaků, touhy a hmatatelného napětí. Když zazvonila u mých dveří, napětí v místnosti by se dalo krájet. Posadili jsme se na gauč, lahev vína mezi námi, a přestože jsme o sobě téměř nic nevěděli, okamžitě jsme cítili chemii. Byla drobná, ale její tělo bylo plné…

Na jednání jsem se snažil soustředit na slova kolegů, ale pokaždé, když jsem zvedl oči od poznámek, potkal jsem se s jejím pohledem. Byla drobná, skoro až křehká, ale vyzařovalo z ní něco, co mě nutilo dívat se znovu a znovu. Ty pronikavě modré oči se střetávaly s mýma, a pokaždé se v nich objevil kratičký záblesk úsměvu. Jako by mě chtěla neustále zkoušet, jestli si všimnu, že i ona mě sleduje. …

Před deseti lety. Vzpomínám si, jak se na mě tehdy podívala – v očích směs nejistoty a touhy. Řekla mi, že by chtěla zkusit něco tvrdšího. Svazování, plácání… a pak jen dodala: „Ale jen pokud budeš chtít.“ Už tehdy jsem věděl, že přesně tohle chci. --- V pokoji panovalo přítmí, jen jedna lampa vrhala měkké světlo na postel. Přitáhl jsem ji k sobě, políbil hluboce a sevřel jí zápěstí. Zasténala…

Oheň tiše praskal. V místnosti bylo teplo, ale vzduch mezi námi jiskřil jinak. Seděl jsem opřený o gauč, ona přede mnou na kolenou. Bosá, jen v dlouhém tričku, které jí splývalo přes boky. Beze slova si ho stáhla. A najednou tu stála – nahá, klidná, krásně tělesná. Pevné boky, jemné bříško, kůže lehce popelavá ve světle krbu. A prsa. Velká, měkká, živá. Houpala se lehce s jejím dechem, bradavky…

Po těch pár nezapomenutelných nocích mi to Karolína řekla. Ležela vedle mě, nahá, hlavu opřenou o mou hruď, a řekla to tiše, s očima upřenýma do stropu. „Jsem vdaná. Nezlob se.. dnes se vidíme naposledy.“ Nezakřičel jsem. Ani jsem se nehádal. Jen jsem cítil, jak se ve mně něco zlomilo. Něco měkkého a nadějného. A tak to skončilo. Bez hádky, bez scény. Jen s tím zatraceným tichým smutkem, který…

Ležela přede mnou. Nahá, ve světlém světle dopoledne, které se tiše rozlévalo po bílých peřinách. Všude byl klid – ticho, které vonělo ložnicí po vypraném prádle a jejích vlasech. V těch vlnitých, zlatavých pramenech, které teď klouzaly přes její rameno a dotýkaly se lehce ňadra. Její tělo… bylo jako obraz, na který se nechceš jen dívat – chceš ho vnímat všemi smysly. Baculatá, sametová, měkká v…