Následující den bylo klasické pondělí. Hodně přednášek, hodně seminářů. Petr se vrátil na kolej až po páté hodině. Lehl na postel a odpočíval po náročném dni prohlížením sociálních sítí. Mohlo být něco před šestou večer, když se mu na displeji objevila zpráva od ředitelky. ,,Přijď do ředitelny, hned!“ Petr si pomyslel, že to zní trochu výhružně, možná až naštvaně. Ale utěšoval se, že možná je…

Petr přemýšlel o dnešním vypjatém odpoledni. Zážitky z vestibulu i kuchyňky mu nešly z hlavy. Takhle to prostě dál nejde. Dneska ho málem pristihli polonahého v kuchyňce. A další návštěva ředitelny ho jistě čeká už brzy. Musí najít nějaký způsob, jak se do ředitelny přesouvat nenápadně. Nesmí vzbuzovat zbytečnou pozornost. Otáčel se na židli a přemýšlel co s tím, když jeho pohled upoutal…

Petr si prohlížel nástěnku ve vestibulu koleje. Přesnější by bylo říct, že předstíral, jak si ji prohlíží. Ve skutečnosti pokukoval po jedné ze slečen, které taky koleje obývaly. Julča se mu líbila už dlouho. Malá blondýnka s pevným zadečkem, co se nebála chlubit svým větším poprsím. Nestudovala stejný obor jako on, ale poprvé jí viděl už při zápisu. Zřejmě jí bylo kolem 19 let stejně jako…

Petr sledoval jak si ředitelka užívá doznívající orgasmus. On sám se udělat nemohl, ačkoliv by chtěl jak ještě nikdy. „Líbilo?“ ušklíbla se na Petra ředitelka, když se vzpamatovala z posledních pocitů rozkoše. „Ano paní, moc,“ odpověděl jí Petr. Jeho nadrženost byla slyšet i v jeho hlase. „Hmm, to jsem moc ráda,“ přišla ředitelka za Petrem a políbila ho na tvář. „Teď je řada na tobě ale pamatuj…

Po zážitku v ředitelně se Petrovi ředitelka několik dní neozvala. Petr viděl, že jeho zprávu si zobrazila, ale odpověď nepřišla žádná. Přemýšlel, jestli by jí neměl napsat, ale nakonec usoudil, že to není nejlepší nápad. Přesto se k tomu odpoledni v myšlenkách často vracel, přemýšlel, co dalšího ho asi čeká. Byl už čtvrtek když mu pozdě večer zavibroval telefon. Zpráva od paní ředitelky.…