Jednou jsme se takhle pohádali, už ani nevím proč. Každopádně byla Natka jen v kalhotkách. Takových dívčích lízátkových, co měla už hodně let a měly dírky. Sotva jsme se trochu usmířili, ne úplně ještě, stála v pokoji s kozičkama s velkýma bradavkama směřujícíma na mě a jen v těch kalhotkách s lízátkem na zadku a vagíně. Penis mi už trčel, silně stál, když jsem se na ni hladově vrhl. Jak divoké…

Sotva jsem se poprvé setkal s naší kamarádkou na bytě, věděl jsem, že mě čekají muka. Má bohyně Natálka mě připravila do hezkého oblečení, abych ji hned z kraje nevyděsil, a do kalhot mi schovala veřejné tajemství penisu v růžové pidiklícce na níž natáhla malý kondom a mně bylo jasné, že bude brzo plný, protože fialové koule už neměly kam ventilovat přemíru mrdky, tak mi s každým vzrušením pomalu…

„Miláčku, jsem doma!“ řekla jsem po příchodu a čekala, až se uráčí dojít. Poslušný manžílek přišel nahatý jen v pásu cudnosti. Jako pokaždé, když přijdu později jak on, si klekl a pomohl mi se zout. Rozvázal tkaničky, stáhl botičky i ponožky, které moc nevoněly a políbil mi prsty na nohou. „Jdeme rovnou do sprchy. Dneska ti umyju pinďoura dřív, mám pro tebe překvapení.“ Se zatajeným dechem mi…

Z důvodů roztahanosti kvůli mé ukecanosti jsem nucena poslední kapitolu rozdělit na dvě části, tak žádné remcání, do psí prdele! Zmrzlé jak drozdice pindice, s klepajícíma se stehnama a stehniskama, cinkajícíma pýsklatama a zvlhlé z netradičního harašení jsme jen v kroksách a hadrama v ruce běžely zpět do tábora, když se Stuha zarazila v umývárkách u našich kamen na horkou vodu. „Neuděláme si…

Z důvodů roztahanosti kvůli mé ukecanosti jsem nucena poslední kapitolu rozdělit na dvě části, tak žádné remcání, do psí prdele! Nastal čas se rozloučit, ačkoliv poslední den tábora to ještě nebyl, tak naše cesty se pomalu rozcházely už předposlední noc, protože ta poslední patřila děckám a příjezdu jejich rodičů. Ovšem ještě mě čekal den plný překvapení a to od samotného rána. Probudit se…

Holky byly šikovné, to se jim muselo nechat. Postaraly se o mladší skvěle. Sice to vaření nebylo podle Matařiných představ, ale buďme shovívavé. Odcházely jsme skeptické, ale už víme, že se o sebe dokáží postarat, a dokonce se nezabít. Musela jsem si po návratu dát čisté gaťky, protože mé pocvrkané s intimkou sice uschnuly, ale já cítila jejich nezaměnitelný ženský odérus pindus. Jsem si…

Ráno bylo krušné. Oteklá jak pýsklata v zapařených gaťkách jsem se vyhrabala ze spacáku, abych si mohla jít ulevit, ještě než bude budíček, který nás čekal o půl hodiny později jak normálně. Jasně, protože to dává smysl jít na dvě hodiny v noci hrát ven hru a mít o půl hodiny posunutý budíček, to je nějaká Haničkovina nebo kdo takovou pindovinu hlupkovinu vymýšlí? Prostě skaut… plný úžasných…

Nic mě nedokáže vytočit víc, jak šlendrián. Pígoška klidňouška se usmívala jak obrázek, ale uvnitř té blonďaté hlavinky zněl nasraný řev. „No víš, Piggy,“ hodila si Hanička dlouhé tmavě hnědé vlasy za ucho zvlněné po opětovném rozpletení copánků, které si pletly snad každý den, „já jsem se snažila, ale když já toho měla před táborem tolik, že jsem to úplně nedodělala. Ale to máš jedno,“ snažila…

Byla jsem dost naštvaná. Která by asi nebyla? Matara ne, ta se chovala úplně nad věcí, jenže očumovat a očumovat s dalekohledem je dost odlišné. Myslíte, že ne? Tak se mýlíte! Nejsem holka na zavolání, to je asi vidět, teda doufám, ale na některá volání reaguji kladně. To jsem si tak válela pindu počurindu jak největší kožka lenoška po svačině v jídelně a čekala, až se kuchařka rozhejbe začít…