Chci tě slízat jak nutelu že lžičky, to přece nezní tak úplně falicky. Chci tě slízat jako med ze chleba, tak moc jak bude to potřeba. Chci tě slízat jak z kornoutu každičkou kapičku, aby tě nezbylo ani jen trošičku. Chci tě slízat jako marmeládu z palačinky, prostě a jednoduše a bez podmínky. Chci tě slíznout jako smetanu, teď, večer a ano i po ránu! Chci tě slízat jak kapky z ledu, nehledě…
Seděla u okna v nonstopu, prsty bubnující na ulepenou desku stolu, vlnité vlasy se jí lepily na rty, rudé jak po rvačce nebo líbání (a co je vlastně větší peklo?). Na talířku zůstala jen špička- likérová, ne její vlastní - olízla čokoládu, jako by z ní chtěla vysát poslední sladkost světa. Když se napila dalšího šálku kávy (dnes terpve pátého), rozepla si kabát, ukázala klíční kosti a oči…
Dráha má, nevím už, nevím jak s tebou dál, pokoj mít od tebe, to bych si přál! Oči zas opuchlé, plné slz mám, Kapesník ten durch je, kterým je utírám. V noci zase jsem nemohl spát, popravdě? Začínáš mne už opravdu štvát! Dusí mne velice přítomnost tvoje, odejdi prosimtě, nebaví mne tyhle boje. Vím že ty beze mne nemůžeš žít, kdežto s tebou já, bojím se i okno otevřít. Hrozná si, všude jsi,…
Sešli se ona a on, společná záliba v sexu je pojí, Jen pár slov prohodí, ona vlhne a jemu stojí. Mají však společné věci hned dvě, tou první je chuť, tou druhou hypochonrie. A tak tu sedí a užít si chtějí, vymýšlí taktiku, jak udělat to chtějí. Bolístky, choroby, achich a ouvej a ach, alergie na peří, v posteli to nepůjde, venku je zase prach. Takhle já nemohu, mám v háji kyčel, kdybych šel…
