Když Sofie vystoupila z auta, naprosto mě pohltila. Její vůně byla kombinací jemných květin a teplého pižma ,lehký nádech vanilky, který se přimísil k vůni mořského vzduchu a okamžitě naplnil terasu okouzlujícím nábojem. Ženy v slunečných šatech kolem ní tuhle vůni pomalu vdechovaly, muži z ní byli zřejmě unešeni. Na krku měla tenký zlatý řetínek s malým medailonem, ve kterém se ve světle slunce…

Slunce se teprve dralo nad horizont, když jsem zastavil auto na opuštěném místě u moře. Vzduch byl svěží, jemně slaný, s tou zvláštní čistotou, jakou mají jen brzká sicilská rána. V dálce se tyčila Etna, klidná a hrdá, zahalená do tenkého oparu. Sofie seděla vedle mě tiše, zabalená do světlé deky. Vlasy měla rozcuchané ranním větrem, oči lehce ospalé, ale hluboké, plné očekávání. Byla krásná , v…

Stála přede mnou nahá, opřená o auto, tělo se jí ještě třáslo z orgasmu, který ji naprosto zničil. Dýchala přerývaně, ale v očích měla nový plamen. Vzhlédla ke mně… a já v jejím pohledu okamžitě poznal, co chce. Chce se mi odevzdat jinak. Pomalu se sesunula na kolena. Ne jako unavená dívka, ale jako submisivní milenka, která ví, komu patří. Dlaně položila na mé stehna, pohledem se mi vpíjela do…

Když jsme vyšli z restaurace, držela mě pevně za ruku. Bez slov, bez otázek. Stačil jí můj pohled a hned dobře věděla, co znamená. Ve vzduchu to mezi námi jiskřilo. Ticho bylo nabité. A ona byla naladěná přesně, jak jsem si přál. Poslušná, odevzdaná, moje. Nasedla do auta bez řečí. Pořád ten sametový pohled, ta submisivní energie. Tělo v klidu, ale dech jí zrychlil už při zavření dveří. Věděla,…

Šli jsme po romantické večeři mlčky úzkou postranní uličkou, jen kousek od hlavní třídy Catánie. Ticho rušilo jen vzdálené cinkání příborů a vítr, který si pohrával s jejími vlasy. Měla na sobě černé šaty — splývavé, hladké, končily těsně pod zadkem. Po víně byla uvolněná, ale pohled měla soustředěný. Věděla, že ta noc nekončí. Zatáhl jsem ji do boční průjezdu mezi dvěma domy. Stará brána,…

Palermo dýchalo těžce. Slunce pálilo, dlažba sálala horko, a přesto v těch úzkých kamenných uličkách vládlo zvláštní ticho. Vzali jsme si motorku, projížděli starými čtvrtěmi, a když jsem zahlédl boční průchod mezi domy, prudce jsem zatočil a vjel do stínu. Zastavil jsem. Otočil se na ni. Jen mlčky sesedla. Pohlédla mi do očí. Věděla. Chytil jsem ji za ruku a vtáhl ji mezi rozpadající se zdi,…

Probudil jsem se na plochém kameni, ještě nahý. Slunce už bylo na obzoru, ale stále jemné, ranní. Moře tiše dýchalo, jako by se i ono potřebovalo po včerejší noci vydýchat. Její tělo bylo schoulené vedle mého, ruka přehozená přes můj pas, hlava na mojí hrudi. Byla klidná, krásná, a přesto jsem cítil, jak její stehna občas jemně škubnou — jakoby doznívalo všechno, co v noci zažila. Nechal jsem…

Ležela vedle mě, nahá, tělo stále ještě pulzující dozvukem orgasmu. Z jejích rtů vycházel klidný dech, ale v očích… tam nebyl klid. Tam hořela další touha. Ne vyřčená. Skrytá. Jako by chtěla, abych jí ukázal víc. Hlouběji. Drsněji. Sedl jsem si nad ni, vzal ji jemně za bradu a donutil ji podívat se mi do očí. „Ještě nejsme u konce.“ Pomalu přikývla. Zvedl jsem ji na nohy a bez slova ji vedl…

Noc u moře Vzduch voněl po soli a borovicích. Moře tiše šumělo, vlny se tříštily o kameny jako by tiše přikyvovaly tomu, co se mělo stát. Noc byla teplá, ale ve vzduchu bylo něco víc než jen letní dusno. Bylo tam napětí. A nad tím vším, v dálce na horizontu, pomalu stoupal do výšky temný kouř. Etna dýchala. Klidně, ale hrozivě. Jako by věděla, že tahle noc nebude nevinná. Stáli jsme na kraji…