Po nečekaném vyústění mého pátečního sledování dvojice, milující se v koupelně sousedního domu, které paní Brenda tak doslova vzala do svých rukou, se mi až tajil dech z té spousty možností, co to pro zbytek mého prázdninového pobytu v Crowsteadu může znamenat. Celý rozechvělý jsem druhý den vstal, dychtivě očekával věci nevšední a vzrušující a ... a byl pak o to zklamanější, že se nestalo nic.…

"Angličanky jsou fakt neskutečný coury! Každej pátek se všechny od šestnáctek po čtyřicítky zlejou po barech jak štětky, a pokud ve dvě ráno ještě stojí, shání někoho do kalhotek. Stačilo udržet se střízlivej, a mohl jsem si vybírat.", holedbal se spolužák Ondřej, když jsme si ve třídě sdělovali zážitky z léta. Podobné věty v tomhle věku vždycky zaberou, vzápětí už kroužku dychtivců podrobně…

Lenka za sebou přivřela dveře pokoje, vklouzla do postele a pokusila se chvíli jen ležet, aniž by myslela na cokoliv. Vzhledem k zážitkům toho večera jí to vydrželo sotva minutu, pak si znovu začala v hlavě přehrávat to, co asi bude ještě nějakou dobu zpracovávat. Říct, že tohle bylo hodně zvláštní rande, by zdaleka nevystihovalo jeho průběh. Na začátku se přitom všechno vyvíjelo více méně…

Všimne si ho hned. Minutu poté, co mu smskou potvrdí, ve kterém obchodě je, ho uvidí postávat u eskalátorů. Přestože jsou více méně vrstevníci, jak tam nesměle stojí a očima těká po zákaznicích mezi stojany, jako by každou chvíli nejradši skočil na eskalátor a nechal se vyvézt do bezpečí pánského oddělení, vypadá jako vyjukaný klučina. Pocítí nával paniky - co když ji nepozná? Sice si poslali…

"Mami, tady!", snažila jsem se nasměrovat matčinu pozornost na seznam jmen na obrazovce svého notebooku a bojovala s vlastní netrpělivostí, než jí to konečně docvaklo a rozzářila se. "Jé, Heli, fakt tam jsi. Táta bude mít radost!" Pak odcupitala, patrně zavolat tetě, a nechala mě úvahám o tom, jak to dřív asi bylo jiné, možná i takové opravdovější, když ještě nominace na repre srazy chodily…

Hukot oslavy do téhle části domu skoro nedoléhal. O to víc jsem slyšela zvuky ze zahrady, hlavně zpěv ptáků. Za plotem už se krajina zvedala směrem k lesu, možná proto jich tu létalo tolik. Na balkoně našeho městského bytu nemáme o nejrůznější zvuky nouzi, ale ptačí zpěv mi tam chybí. Ten správný pokoj jsem našla snadno: dveře do něj byly jako jediné otevřené, velké stojací zrcadlo navíc bylo…

Celou cestu domů z divadla Ondřej skoro nepromluvil, tak ho závěr hry zaskočil. Jenže doma se to příliš nezlepšilo: zamyšleně si nalil sklenici vína, postál před knihovnou, pak vytáhl nějakou encyklopedii a začetl se do ní. Sklenici přitom položil na poličku, přestože to Žanetu vždycky vytáčelo, protože prostě nesnášela ta kolečka na nábytku. Sakra, to je takový boomer, že si to nenajde na…

Roztržitě si listuju na pult položenými knižními novinkami, z nichž dobrá polovina byla už v minulém vydání, sem tam mrknu na dveře a na hodiny nad nimi. Dopoledne pomalu ubíhá, zákazníci nikde - jak by taky chodili, když na dveřích je odrazuje cedule "inventura". Kdyby se tu stavil můj zaměstnavatel, určitě by se zajímal, jakou inventuru tu provádím, že se během ní nehnu zpoza pultu. Naštěstí…

Zabočil jsem kolem hudební školy na silnici, abych se vyhnul při minimálním nedělním provozu několika ranním chodcům na úzkém chodníku, a seběhl do spleti ulic u náměstí. Je zajímavé, jak se hlavní rysy městečka proměnily za posledních několik desítek let vlastně minimálně; na starých fotkách z konce války, které má bývalá třída sesbírala v rámci školního projektu, se dala většina míst snadno…