"Vy jste se dostali na koupačku do mikulovského lomu? Tak to jste měli štěstí.", konstatovala s nelíčeným obdivem Iveta, když další ráno vyzvídala, jak jsme se měli. "To místo je legendární, ale skoro ho zničila vlastní popularita. Takže jste se vešli do limitu, dobře pro vás. A pořád je tam sekce naháčů a nahaček?", přidala s nevinným výrazem. "Pokud jsem si mohl všimnout, pořád. Já ovšem koukal…

Už jsem se ani nesnažil poznat, kdy Adam ráno vstává na své výběhy; kdyby chtěl, abych běhal s ní, řekl by mi to. A tak jsem i další den začal s kafíčkem na zídce penzionu a vyhlížel, odkud se objeví tentokrát, protože trasy očividně střídal. Vzpomněl jsem si, jak jsem v pubertě na chatě na Sázavě běhával jedno léto skoro každé ráno tou samou cestou jen proto, že se mi někdy poštěstilo vidět na…

Stejně jako Adamovy ranní výběhy, opakovalo se i moje zaspání jeho odchodu, a tak jsem další ráno rezignovaně postavil dopitou láhev s čápem k popelnici na sklo a s hrnkem kafe vyhlížel syna, který mi vystavoval tak nelichotivý účet povaleče. Taky jsem tu kdysi na Pálavě běhával, spíš než pro dobrou fyzičku ale kvůli tomu, abych stihl vyzvednout čerstvé pečivo v malé pavlovské sámošce. Sice jsme…

To, že ani další ráno jsem neslyšel, jak se Adam plíží z apartmánu ven si zaběhat, jsem přisuzoval účinkům vína s čápem, kterého jsem si předchozího večera nalil dvě štědré skleničky. "Dobře dělá, ten Váš chlapec. Bude fit a holky na něj poletí, na sportovce.", špičkovala mě provozní Iveta, když jsem v ranním sluníčku mžoural, jestli ho nezahlédnu někde na stráních Stolové hory. Pěšiny ale krylo…

Druhý den našeho pálavského pobytu mě Adam zahanbil, když se ráno vykradl z apartmánu zaběhat si, jak mě ochotně a patřičně kousavě informovala Iveta, když jsem se po něm dole sháněl. Její drobné půvaby se zase lákavě natřásaly v úsporném tílku, ale jakkoliv jsem viděl hodně, vytetovanou žábu jsem na těch částech těla, které jsem jí mohl okukovat, nezahlédl. Asi je opravdu na nějakém tajném…

Webové stránky nelhaly: penzion Čapí hnízdo byl opravdu nejvýš položené stavení vesničky a výhled od něj na všechny strany do vinohradů a na Pavlovské vrchy bral dech. Nafotit hezky i něco, co až tak pěkné není, dovede kde kdo, to jsem věděl sám moc dobře. O to větší radost mám, když něco v reálu vypadá zrovna tak hezky, jako na fotkách. Tady se to povedlo. Dorazil jsem dřív než Adam, ale…

Nejsem typ chlapa, co by ho každý nový hadřík jeho ženy přiváděl k záchvatům zuřivosti nad její marnivostí. Chápu, že kupovat nové oblečení je sem tam třeba, u holek to "sem tam" nastává většinou častěji než u kluků a definici "je třeba" mají postavenou na lehce odlišných základech. Káťa to navíc ani podle mých liberálních měřítek rozhodně s nákupy nepřehání. A občas se zadaří i kousek, příjemně…

"Kami? Napustil jsem ti vanu." "Vanu?", povytáhnu překvapeně obočí. "No, horkou vanu. Jsi říkala, když jsme přijeli, že jsi celá ztuhlá a bolí tě svaly... Tak jsem si říkal, že aby sis je hezky prohřála.", vysvětluje Jindra snaživě a tváří se přitom co možná nejnevinněji. "No jo, horká koupel je na tohle nejlepší... To sis říkal dobře, jsi hodnej!", poděkuju naoko netečně, ale v duchu se musím…

Příjezd taxíku jsem odhadl podle toho, jak se rozštěkal sousedovic pes. Rychle jsem zhasl lampičku, takže když se na chodbě ozvalo šramocení a zavrzala kolečka Anetina kufříku, v bytě vládla tma. "Spíš?", nakoukla do ložnice. "Hmm...mmm ?!?" "Promiň, jen hledám pyžamo. Dám si sprchu a padnu.", šeptala, zatímco šmátrala po posteli. "Ty jsi pral?" "Mmmm... jo... visí to.", mumlal jsem zdánlivě…