Poprvé jsem ho viděla na srazu, kam jsem původně ani jít nechtěla. Bylo mi dvacet a přišla jsem tam spíš z hecu než s odvahou. V místnosti plné lidí, co očima odhadovali, kdo je čí hračka a kdo si hraje na autoritu, jsem si připadala jako ztracená turistka v nočním klubu. A pak vešel on. Jakub. Třiačtyřicet. Vysoký, s prošedivělým strništěm a klidným pohledem, který ti prohlédne kůži, ale nikdy…