Dveře sauny tiše klaply. Zůstali jsme tam jen my tři – já, moje nejlepší kamarádka Verča a její kamarád David. Pára se pomalu vznášela vzduchem a stékala po našich zpocených tělech. Napětí mezi námi bylo téměř hmatatelné. Verča si rozepnula ručník a nechala ho sklouznout dolů. Zůstala nahá, sebevědomá, smyslná. Podívala se na mě a pak na Davida. „Dneska to už nevydržím, Mia…“ zašeptala. Než…

Už od chvíle, co jsme opustili saunu, se mi tělo chvělo jiným druhem tepla. Touhou. Potřebou. Nedokončenou kapitolou. Večer mě pálil na kůži, jako by mi někdo zanechal pod kůží stopu těch rukou, těch pohledů, toho napětí, co se tam mezi námi třemi odehrálo. Byla to jiskra, která neskončila jedním výbojem. Další víkend jsem dostala zprávu: Eva: "V sobotu. Stejné místo. Mám pro nás překvapení.…

Nikdy bych nevěřila, že se to stane zrovna mně. Byla to sobota večer a já chtěla jen vypnout. Eva, moje nejlepší kamarádka, mě přemluvila na wellness. „Pojď se vypařit, uvolnit si hlavu i tělo,“ řekla. A navrhla, že vezmeme i Petra – našeho kamaráda, s kterým to vždycky tak trochu jiskřilo. Jenže jiskry se dají buď uhasit… nebo zažehnout v plamen. Vešli jsme do veřejné sauny, tiše, s lehkým…

Byla skoro půlnoc. V lese bylo ticho, až na šelest listí ve větru a vzdálené praskání ohně z několika stanů. Vůně borovic a vlhkosti byla všude kolem. Mia kráčela bosá, jen v lehkém kabátku, pod nímž neměla vůbec nic. Ne proto, že by zapomněla. Ale protože mu slíbila poslušnost. Dnes večer chtěla patřit jen jemu. On šel za ní – klidný, tichý, ale naprosto dominantní. Pásky v ruce, v druhé kuklu…

Byl pozdní večer a já stál u jejích dveří, zatímco Mia mě pozvala dovnitř se svým typickým, tichým úsměvem. Měla na sobě volné tričko, které sotva skrývalo její křivky, a kraťoučké šortky, jež naznačovaly, že nečekala dlouhou návštěvu — ale spíš něco zcela jiného. Posadili jsme se na gauč. Její oči se mi vpíjely do tváře a prsty jemně přejížděly po sklenici vína. Atmosféra byla elektrická. Její…

Mia seděla u okna svého bytu, zabalená v jeho košili. Jeho vůně jí pořád ulpívala na kůži, ve vlasech, v každém záhybu jejího těla. Po posledním setkání v autě věděla, že už nejde jen o fyzické napětí. Něco mezi nimi vibrovalo i tehdy, když byli od sebe. Pokaždé, když jí napsal, ji brněly prsty. Když mu volala, vlhla dřív, než stihl říct její jméno. A teď jí napsal znovu: „Bal se na víkend.…

Uběhly tři dny od posledního setkání. Od chvíle, kdy ji rozmasíroval jako muž, ne jako klient. A od chvíle, kdy v jejím těle zůstal jako pulzující ozvěna. Mia věděla, že se to mění. Že každým dalším dotekem mizí hranice, které si roky pečlivě chránila. Zpráva přišla večer: „Dneska tě nechci v salonu. Chci tě v reálu. Obleč si něco, co tě dělá ženou, ne masérkou. Ve 21:00 si tě vyzvednu.“ …

Byla to jen další rezervace. Stejné jméno. Stejný čas. Ale Mia už věděla, že tentokrát to nebude jen masáž, ani jen sex. Cítila, že s Karlem se něco mění. Už to nebyl klient. Už to nebyl jen muž, který ji rozvibroval do poslední buňky. Byl to někdo, kdo jí viděl hlouběji, než si dovolila většinou ukázat. Připravila prostor jinak. Tentokrát bez hudby. Bez pravidelného rituálu. Jen svíčky,…

Od jejich posledního setkání uplynulo pár dní, ale Mia cítila jeho doteky, vůni i hlas pořád. Pořád měla v hlavě ten moment, kdy jí zašeptal, že to nebylo naposled. A opravdu – rezervace na jméno Karel se objevila znovu. Ten den byla zvláštně nervózní. Dvakrát přestavěla místnost. Třikrát se převlékla. Nakonec zvolila rudé krajkové prádlo a černý hedvábný župan, co lehce klouzal po jejím těle. …