Déšť. Měl v sobě něco hypnotického. Kapky mi stékaly po tváři, zatímco jsem stála před těmi nenápadnými dveřmi beze jména. Kamarádka mi o tom místě říkala jen šeptem. „Soukromý klub… tam se dějí věci, o kterých radši mlčíš i ve svých nejdivočejších snech.“ Zaklepala jsem třikrát. Dveře se otevřely a já vstoupila. Bez pozdravu, bez otázek. Jen oči – cizí a hluboké – si mě prohlížely, když jsem…

Celý týden jsem nemyslela na nic jiného. Na ten pohled v jeho očích, když mě přiměl kleknout. Na její jazyk, který mi přivedl orgasmus, jaký jsem nikdy nezažila. Na ruku, co mi držela hlavu, když jsem měla ústa plná jeho tvrdosti. Byla jsem závislá. Když se přiblížila další sobota, ani na chvíli jsem nezaváhala. Tentokrát jsem pod kabát navlékla síťovaný catsuit. Černý. Průhledný. Bez kalhotek.…

Nezaspala jsem. Ani jsem nemusela nastavovat budík. Tělo mě táhlo zpět. Do klubu. Do jeho rukou. Do toho zvláštního prostoru mezi bolestí a slastí, kde už nejsem ta, co kontroluje – ale ta, co se ztrácí. Ten den jsem se připravovala jinak. Pomalu. S rituálem. Holení. Olej. Kožené prádlo, co víc odhaluje než zakrývá. Obojek z minulého týdne. Přívěsek s písmenem S – submissive. A do kabelky černý…

„Dnes ti sebereme jméno,“ řekl mi hned ve dveřích. Přes týden jsem si opakovala, že už mě nic nepřekvapí. Omyl. Jeho oči dnes byly ještě tvrdší než obvykle. A v klubu se šuškalo. O „rituálu“, který se dělá jen s těmi, kdo se úplně poddali. O pokoření, které není pro začátečníky. Stála jsem před ním, už s obojkem kolem krku, oči sklopené. „Řekni svoje jméno.“ „Eva.“ Pohlédl mi do očí. „Ne. To jsi…

Dneska to nebylo o lásce. Dneska jsem potřebovala být omrdaná. Ne jemně, ne s doteky plnými citu. Chtěla jsem to hrubě. Zvířecky. A ty jsi to poznal dřív, než jsem to stihla říct. Svlékla jsem se před tebou pomalu, záměrně – ale tys mě přerušil. Strhl jsi mi tričko přes hlavu, podprsenku roztrhl jedním tahem. Prsa se mi zhoupla do vzduchu a ty ses do nich zakousl jako hladový. Nebyla jsem nic víc…

Hluboko v ústech Ležela na břiše, brada opřená o polštář, když jsem si klekl nad ní. Podívala se na mě tím pohledem, který znám – nevinný, ale zároveň s úsměvem ženy, co přesně ví, co dělá. A pak si ho vzala do ruky. Byl jsem tvrdý. Připravený. Pulzující. Sklonila se a políbila mi špičku, jemně, skoro jako by se omlouvala za to, co přijde. Pak jazyk – jeden pomalý oblouk kolem celé hlavy,…