Školní rok mezi školou a Továrnou (2.)

Po nečekaném, provokativním a ve výsledku neskutečně vzrušujícím dobrodružství s Jolanou přímo "na place" jsem pár dní chodil do Továrny v rozpacích. Samotná Jolča z našeho dovádění nedělala žádnou vědu, a protože se vrátila na svou obvyklou protisměnu, žádné erotické dusno mezi námi nepanovalo. Spíš jsem trochu trnul, jak zareaguje tajná svědkyně našeho sexu na baru Valérie. Vzala to s naprostým klidem. "Hele, seděla vám kasa? Nikdo nic během večera nevyvedl? Lidi odcházeli spokojení? Tak co řešíš, Michale.", rozesmála se, když jsme se o pár dní později srazili na schodech a já měl potřebu cosi koktat na vysvětlenou. "Teda předpokládám, že všichni odcházeli spokojení. Vsadila bys si na tebe.", neodpustila si ještě popíchnutí, než odkráčela jako bohyně a nechala mě zírat na její hezký zadek, obtažený v těsné sukni. Fajn šéfová... Továrnu vedla Valérie už roky, ale energie ani nápady jí očividně nedocházely. Ten samý den nám radostně oznámila udělení grantu na jakýsi workshop výrazového tance. "A co to děcka znamená?" "Že to chce pořádně oslavit?", nadhodila snaživě Natálka, které zase kůzlata pod crop topem dováděla tak, že jsem se skoro nedokázal soustředit na cokoliv jiného. "Že sem přijede spousta divně vypadajících chlapů a velice šukézních bab?", tipl si malíř Honza. "Tebe nehodlám komentovat, s Natty souhlasím, ale hlavně? Hlavně musíme vyklidit v zadním traktu taneční sál, děcka. Uděláme to v sobotu dopo a děkuju předem, že ti, co nemají kavárnu, dorazí a pomůžou, Jste zlatíčka!", sjednala nám nekompromisně "dobrovolnou" sobotní brigádu Val a triumfálně odkráčela, aniž by nám dala čas protestovat.

A tak se v určený čas skutečně sešla úderka ve složení já, malíř Honza, Lůca, Natty a Valérie, holky na baru nám udělaly údernické kafe a šlo se na věc. Znovu jsem si uvědomil, jak rozsáhlý areál bývalé továrny je. Taneční sál, z něhož jsme začali vynášet různé haraburdí, míval dřív určitě jiný účel; zřejmě šlo o podnikovou zasedačku. "Jůůů, tady jsou nějaký nahotinky!", hlásila Natty, když odsunula první krabice od zadní stěny místnosti. "Super, to budou určitě nahatý osmdesátkový kalendáře!", zaradoval se Honza a nadšeně mi líčil specifickou poetiku a erotický náboj téhle zvláštní odnože propagačních materiálů toho období. "V době, kdy ses dostal ke kvalitnímu pornu leda přes strejčka v Západním Německu, tyhle prsatice Mototechny a Merkurie byly horký zboží. A dole měla každá drn jak divoženka. Královny šatních skříněk, děda jich měl plnou garáž.", rozplýval se. Pak se zarazil a zamračil. Nešlo totiž o historickou zásobu vybavených děv, prsících své vnady coby reklamu na socialistické hospodářství, ale barevnou mozaiku na stěně. Znázorňovala bez jakéhokoliv odkazu na některé průmyslové odvětví trojici stylizovaných postav nahých dívek na břehu jezera. "To je nějaký komoušský umění?", divila se Lucka. "Proč nutně komoušský? Vidíš, že by ty holky držely před klínem srp nebo kladivo?", odsekl nečekaně příkře Honza. "Koupající se ženy. Autor Emil Hrádecký, instalace tuším 1984.", dodal pak spíš pro sebe, popadl první z krabic, které celostěnovou mozaiku zakrývaly, a nesl ji rázně pryč. "Co mu je?", divila se Natty. "Tys věděla, že to tady je?" "Jistě, jako ředitelka musím vědět všechno. Honza má pravdu, je to mozaika z osmdesátých let. Před dvěma lety se tu stavil kluk, co psal bakalářku na uměleckou výzdobu podniků před rokem 89. Tvrdil, že ji tu určitě někde máme, a společně jsme ji jednoho hezkýho odpoledne fakt našli." "Moment, a ten autor? Honza se přece taky jmenuje Hrádecký.", došlo mi. "Jeho strejda. Dělal tehdy podobných věcí po českých továrnách víc, protože měl z politických důvodů zákaz volné tvorby. Díla jako tyhle 'Koupající se ženy' byla jeho jediná šance něco dělat." "Je to vlastně docela hezký. Takový jemný, skoro tajemný.", připustila Lucka. "Fajn, takže navrhuju mozaikovou výzvu!", zahlaholila Val směrem k vracejícímu se Honzovi. "Když to stihneme vyklidit do oběda, zapózujeme před tou mozaikou jako další 'koupající se ženy', adekvátně umělcovu ztvárnění." Malířova zasmušilost byla rázem ta tam a začal ještě pilněji vynášet staré krámy. "No moment, motivaci kluků chápu, ale co z toho, že se tu nahaté vystavíme, budeme mít my?", brblala Lucka. "Víš, jak luxusní péefko zákazníkům a příznivcům Továrny z té fotky vznikne?" "Cože, z jaké fotky?", divila se Lůca marně směrem k zádům odcházející Valérie. "No neboj, ty budeš z nás ta nejslavnější.", kývla Natty škodolibě směrem k odkrývající se mozaice. "Jediná blondýnka z nás tří, čeká tě 'full frontal'. Ty šťastlivko!" Byla to pravda: ze tří ženských postav jediná blondýna v popředí byla zachycena zepředu a zcela naplno, autor na příslušných místech využil i tmavé dílky mozaiky...

"Před podobnými věcmi mě maminka varovala, když jsem šla do Prahy.", mumlala Lucka, když se o něco později v rohu vyklizené, vytřené a svěže prokouklé zasedačky svlékala. Cudně zády k nám, ale o to hezčí pohled skýtala. Jak se dalo čekat, zvlášť já s Honzou jsme nasadili zběsilé pracovní tempo, a protože ani Val se neulejvala a Natty to zřejmě celé připadalo jako báječná legrace, podmínky mozaikové výzvy jsme splnili bezpečně v limitu. Cudnost Lucky při odkládání svršků byla vlastně úsměvná, vzhledem k tomu, že měla ztvárnit ženskou postavu v popředí celého výjevu, která jako jediná z trojice koupajících se odhalovala štědře všechny ženské půvaby. Druhé dvě ženy byly brunety, navíc z umělcovy perspektivy spíš v dáli. Natálka toho měla při svlékání na práci zdaleka nejmíň: při absenci podprsenky jí stačilo vyklouznout z pracovních kalhot, pak chvíli zaváhala, než si svlékla i černá tanga a otočená k nám nahatou prdelkou, vysoukala se z topíku, aby se vzápětí pokusila rukama zkrotit svá neposedná kůzlata. Podařilo se jí to za cenu toho, že se nekryla dole, takže jsem mohl nenápadně omrknout hladkou pipinku s tmavými chloupky vyholenými do úzké čárky. Díky pošilhávání po Natty jsem prošvihl svlékání Valérie, která ale se svou nahotou nedělala žádné velké štráchy; až mě napadlo, že nejen já, ale možná ani malíř Honza její plné kozy a hezkou zadnici nevidí poprvé. Zatímco on si naplno vychutnával celou scénu, na niž jsme měli zajištěné soukromí tím, že Valérie se směně dole v kavárně zmínila, že by to chtělo nám přijít pomoct, protože je toho opravdu hodně, já se chopil mobilu v roli fotografa. Dohodli jsme se, že se holky rozestaví kousek od svých mozaikových vzorů pokud možno do stejných póz. "Val, trhá mi srdce to říct, ale můžeš si dát ruku před koz...ehm, před hrudník? Ta tvá žena to tak má.", prosil jsem skoro omluvně, takže Natty, na scéně umístěná vzadu, se rozesmála jako puberťačka. Povolilo tím napětí a zavládla uvolněnější nálada, která mi připomněla ty večery, kdy jsme na táboře hrávali "flašku", "vadí, nevadí" nebo jinou svlékací hru. Tehdy taky hodně záleželo na tom, aby někdo skupinu včas něčím rozesmál. Pak už holkám připadalo troch víc normální, že sedí v kroužku "nahoře bez", a ty, co prohrály v dalších kolech i kalhotky, netiskly stehna tak křečovitě k sobě. "No co, ty moje mínus jedničky stejně nejsou vidět." Ta věta černovlásky Moniky, která měla opravdu v sedmnácti hrudník ještě skoro chlapecky plochý, mi utkvěla dodneška. I to, že navzdory minimalistickým prsům nebyla později proti, když jsem jí nabídl doprovod k její chatce. Cesta se nám tenkrát protáhla kolem řeky, kde mi dala s vyhrnutým tričkem dosyta ochutnat své minikozičky s napruženými bradavkami, a když jsem odvážně rozepnul její šortky a vnikl do kalhotek, i hebké kudrny chlupaté kundičky. Protože jsem nebyl zbrklý debil a nejdřív ji snaživě vylízal, až si jednou rukou tiskla mou hlavu k horké pičce a druhou přimáčkla na pusu v marné snaze udusit své naříkavé vzdechy, parádně mi ho pak, s plochými prsy pořád odhalenými a bradavkami trčícími, rukou vyhonila. "Když seženeš šprcky, můžeš zítra do mně.", zašeptala mi na rozloučenou a vystavila mě tak téměř neřešitelnému logistickému problému, kde na táboře u lesa sehnat kondomy. Nutno Monče připsat k dobru, že mi na to dala dost času a mou snahu každý večer podpořila tím, že ochotně přiložila aspoň ruku a pusu k dílu. Tím víc jsem šílel po tom "dělat to" s ní doopravdy, takže jakmile jsme dostali na výletě v Táboře rozchod, doslova jsem vlétl do drogerie. Mladá slečna za pokladnou si mě s dost jednoznačným nákupem patřičně pohledem vychutnala, ale večer jsem už s pomocí šikovných prstů velmi vstřícné Monči pánskou ochranu naroloval na ztopořený klacek a začal pronikat mezi závojíčky její ochotně nastavené a předtím pořádně rozlízané frndičky. Překonaný odpor a její bolestné zavzlykání mi potvrdily, že jsem její první. Psali jsme si pak další dva roky, než tahle táborová láska postupně vzdáleností několika stovek kilometrů vybledla.

Ze vzpomínek na formativní zážitky dospívání mě vytrhlo nesmělé brouknutí Lucky, že je připravena. Bylo vidět, že ji, naplno před námi vyprsenou a s odhaleným klínem, stud pořád tak úplně neopustil, a tak jsem se pokusil na její pěkné dvojky s růžovými zobáčky bradavek a hezky klenutý pahorek v trojúhelníku světlých chloupků nijak necivět. Po několika stručných pokynech jsme měli nafoceno, holky se zvědavě shlukly kolem mého mobilu ještě nahé, takže jsem ucítil na předloktí příjemný dotek Natálčiny pružné kozičky, a pak se zase oblékly. "Děcka, díky, díky, díky! A to naše pózování samozřejmě nikde nepoužiju, pokud nebudete chtít. Jsme kulturní centrum, ne šantán.", shrnula Valérie a brigádu rozpustila. Podle Lucčina úlevného úsměvu právě včas. Já měl zase nejvyšší čas sbalit se a vyrazit na fotbal. V naší noční lize jsme si vedli tak dobře, že jsme se probili až do finálového turnaje, konaného netypicky za dne, konkrétně dnes. Měl jsem štěstí, že na sportovišti ve stejné čtvrti, kde je i Továrna; i tak jsem doběhl do šatny ve chvíli, kdy parta už vycházela na hřiště. Jen Zuzi si v rohu šatny, otočená cudně bokem, cpala svá nemalá prsa spodem do sportovní podprsenky a šlehla po mně pohledem, když jsem si hodil věci na lavičku přímo proti ní. Pak nás pohltily zápasy ve skupině. Jak se říká, čím hustší prales, tím větší v něm žijí zvířata. Zápasy noční ligy často bolely, o finálovém turnaji to platilo dvojnásob, takže rozhodčí měli co dělat. Zahlédl jsem na vedlejším hřišti pískat Gizelu alias Ginger, ale podle toho, jak si dala záležet, aby se mi mezi zápasy vyhnula, bylo jasné, že další příležitost těšit její ryšavé půvaby už asi nedostanu, a tak jsem se naplno oddal hře. Ota ten den obul střelecké kopačky, Mirunka v záloze těžila ze své drobné postavy a dobrého vedení míče, já taky pár gólů přidal, takže jak odpoledne ubíhalo, my se drželi i v pavouku nadstavby a nakonec došli až do finále. Nerozhodný boj na ostří nože dvě minuty před koncem vyřešil Ota geniálním prostrčením, po kterém jsem se řítil sám na brankáře a uklidil balón bezpečně pod břevno. Moc jsem toho ve fotbale nevyhrál, takže když nám na krk věšeli medaile, byl to pocit skoro neznámý, ale opojný. "Ty vole, nakonec náš šmikne parta, co má na place dvě kundy.", komentoval naše vítězství hořce jeden z poražených soupeřů, schválně tak, aby to Zuzi a Mirunka dobře slyšely. Naše amazonky ho obdařily zničujícím pohledem, pak na sebe mrkly, obě si naráz vepředu stáhly trenýrky i s kalhotkami pod nimi a vyzývavě se poplácaly po na vteřinu odhalených prcinách. Bylo jisté, že na tohle gesto se bude v týmu vzpomínat roky... Nálada v šatně připomínala atmosféru po vyhrané Lize mistrů a neuniklo mi, že Zuzi si po sprše moc nedělá hlavu s tím, aby se nějak rychle zahalila. Jelikož jsem pořád měl věci na lavičce naproti ní, mohl jsem si nenápadně užívat kradmé pohledy na její pohupující se prsa, pěkný zadek a do čárky vyholenou kundičku s tmavými chloupky. Nebyla padlá na hlavu, určitě o tom dobře věděla, přesto když se sklonila do sportovní kabely pro kalhotky, jak se jí kolem pasu ledabyle uvázaný ručník vzadu rozevřel, popřála mi několik štědrých vteřin pohledu na oblinu své buchty, jak je ohnutá hledala. Prsa je jí přitom prověsila a několikrát lákavě zhoupla. Chvíle vítězství jsou zkrátka opojné.

S podobným úspěchem nikdo z nás ani náznakem nepočítal, takže obligátní bedny šampusu a vítězné doutníky nebyly zajištěny. V obavě, abychom nepropásli okamžik euforie přesunem někam daleko, navrhl jsem, že kousek odsud znám jeden bar, kde náš úspěch můžeme zapít. V Továrně v sobotu večer nebyl žádný program, jen klasická otevíračka do dlouho bez upřesnění, ale slavící fotbalové mužstvo tu nebylo obvyklý zjevem. "Paráda! Koho přivedeš příště? Chuligány z Bazalů?", komentovala uštěpačně Lůca, která měla za barem večerní směnu. O něco později se ale ke mně přitočila a smířlivě prohodila: "Nevím sice, co jste vyhráli, ale něco asi jo, takže gratulky. A dík za ten dnešek u mozaiky, žes nebyl hovado. Možná se to nezdá, ale já nejsem moc typ na předvádění." Zahrnul jsem, už od vlivem třetího panáka, Lucku přívalem lichotek na její tělesné přednosti, které ji přiměly se roztomile červenat. "Ne, fakt. Já si ani na pláži nesundám vršek. Takže dík. Honza sice čuměl, ale to je v poho, toho beru jako takovýho blbýho staršího bráchu." "Staršího nevlastního bráchu, co šmíruje u dveří pokojíčku, když se mazlíš s kamarádkou, a pak vás obě...?" "Ella má pravdu, vy jste z toho porna fakt úplně vymletý! Že jsem něco říkala...", obrátila Lucka oči v sloup, ale nezdála se beznadějně pohoršená, a dokonce si u další objednávky nenápadně stáhla z ramene tričko níž, aby mi na opálené lince ramínka plavkové podprsenky mlčky, ale s výmluvným úsměvem potvrdila svá předchozí slova. V duchu mě to zahřálo, stejně jako zájem Zuzy o mé druhé pracoviště. Ochotně jsem jí mezi dvěma rundami přípitků líčil, co všechno v Továrně máme, a když se zajímala o některé původní architektonické prvky z doby zdejšího průmyslového provozu, se vzpomínkou na dopolední brigádu jsem zmínil i mozaiku v prvním patře. Slovo dalo slovo a za chvíli jsme před ní stáli. Ani mě nenapadlo, že bude Zuzku tak zajímat, i když jsem musel připustit, že ve večerním šeru vypadá ještě líp než v ostrém dopoledním světle. "Ty jo, to je fakt pěkný. Na co tenkrát asi ten umělec myslel... Říkáš osmdesátky? Zdá se to jako před sto lety.", prohodila Zuza zadumaně. "Tady na kraji mu pár dílků nějak ujelo, je to barevně úplně rozhozený. Ale ta bloncka je mi docela podobná.", rozesmála se pak. "To nevím, možný to je." "Nevíš? Civíš mi půl dne na dudy a nevíš?", dobírala si mě. "To by se muselo nějak porovnat nebo tak..." Zuzana pokrčila rameny a mlčky si svlékla tričko. Namísto sportovní měla teď podprsenku docela elegantní, bez rozpaků si ji na zádech rozepla, takže prsa jí vyjela z krajkových košíčků. "Tak co?", vyzvídala, když se postavila před mozaiku, nahé poprsí bojovně vypnuté. "Já nevím, Zuzi, nějaká podobnost tam asi v určitých rysem je, ale víš co..." "Jo, asi vím.", ušklíbla se, rozepnula si rifle, zaklesla palce za gumu v pase bílých kalhotek, zpod kterých vykoukly tmavé kudrny, jak si je stáhla, a po chvilce stála přede mnou úplně nahá. Už podruhé ten den jsem tak měl vedle z mozaiky složených nahých krásek před očima i krásku skutečnou.

Udělal jsem to, co v podobných situacích považuju za nejjistější: bez dalších řečí jsem přistoupil k nahé Zuzaně a začal ji líbat. Pustila mezi své rty můj jazyk, a když jsem jí po chvilce vsunul dlaň ruky pod bříško mezi stehna, nechala ji vklouznout do svého podbřišku, který jsem jí během stále divočejšího líbání jemně, ale stále důrazněji začal hladit, tisknout a třít, takže jsem na prstech ucítil rozevírající se pysky její mušličky i to, že rychle vlhne. Ještě než jsem se sklonil, abych stiskl mezi rty naběhlý cecík bradavky na jejím prsu, měl jsem prsty jejím rostoucím vzrušením slušně zmáčené. Zuzka zřejmě ocenila, že jsme se od rozhovoru přesunuli k činnosti, kde si vystačíme beze slov, a v krátkých pauzách mezi vášnivým líbáním tiše vzdychala, jak mi pohyby boků začala vycházet svým pahorkem naproti, takže jsem brzy prsty zajel do horkého sevření její štěrbiny. Nahá prsa se jí krásně pohupovala, jak se mi narážela pičkou na trojici prstů, až to mlaskalo. Když jsem jednu její kozu chytil a důrazněji stiskl, až se její vrcholek vyboulil, zasténala a přidala na prudkosti přírazů. Povzbudilo mě to v důraznějších útocích na její bradavky, tvrdé jako dva růžové kamínky a očividně hodně citlivé, protože pokaždé, když mi některá zmizela v sající puse, Zuza ostře zasténala. Postupně jsem střídavě vsával jedno a druhé prso na střídačku, jazykem tiskl oba cecíky a prsty projížděl teď už roztaženou a mokře mlaskající kundu, Zuzana si dlaní začala třít poštěváček a po chvíli se v akrobatické pozici vestoje s táhlým zasténáním udělala. Nevytáhl jsem z její vrcholící prciny prsty, ale naopak jsem ji jimi dál dráždil, abych jí orgasmus ještě protáhl, a dál jsem cucal její vlhce se lesknoucí dudy. Sténala slastí, měl jsem pocit, že mi nejradši nacpala celou kozu do pusy, a vydatně jsem se snažil, aby její bradavky dostaly co proto. A když už se zdálo, že jí odeznívají poslední vlny prožité rozkoše, klekl jsem si, rukama Zuzu popadl za půlky její krásné zadnice a hladově se jí přisál k pičce. Překvapeně vyjekla, ale když jsem se do její mušle skoro zakousl a začal ji lačně lízat, tiskla si mou hlavu mezi stehna a stejnými pohyby boků, kterými se mi před chvílí nabodávala kundou na prsty, mi ji třela o pusu. S mým jazykem prudce kmitajícím v její kundě a prsty zabořenými do pružných půlek se po chvíli se sténáním ještě hlasitějším než prve udělala podruhé a zaplavila mi obličej svými šťávami.

"Ty vole...", vydechla se spontánní upřímností, když jsem vstal a ona jakž takž popadla dech. Pak osvědčila stejnou schopnost nekomplikovat situaci zbytečnými slovy, klekla si pro změnu ona a rychle uvolnila ze sevření kalhot mé beznadějně vztyčené péro, které vzápětí vzala do pusy a jemným, ale nepřestávajícím sáním osvobodila žalud z objetí předkožky. Střídavě ho pak dokola olizovala a špičkou jazyka dráždila citlivou uzdičku, jako by mi chtěla připomenout, že nemusí ženská chlapa vystřelit ke stropu jen tím, že se statečně dáví jeho pérem někde na mandlích; přestože mi čurák vlastně skoro vůbec nekouřila, rafinovaným lízáním a drážděním mi působila slastná muka, zatímco jsem se v duchu proklínal za to, že mě nenapadlo dát si do zadní kapsy kalhot balíček s kondomy. Naštěstí se ukázalo, že míra vzrušení, touhy a důvěry směrem ke mně zahrnuje i to, co by osvětáři zděšeně označili za "nechráněný pohlavní styk". Zuza se prostě v jednu chvíli postavila, rozhlédla se kolem sebe a celkem pragmaticky se při nedostatku k sexu vhodných postelí zapřela rukama o rám dveří hned vedle mozaiky. Dělat to prsaté ženské s výstavní prdelí na stojáka zezadu se mi nepoštěstí každý den, ale ta pozice, jakkoliv po odpoledni plném sportu dvojnásob namáhavá, měla své nepopiratelné, rajcovní kouzlo. Objal jsem Zuzanu zezadu jednou rukou kolem boků, druhou stiskl jedno její prso, a píchal jí ochotně nastavovanou píču, zatímco odvážně jednou rukou udržovala rovnováhu a druhou se znovu dráždila dole na poštěváku. Jak jsem propadal vzrušení z jejích vlnících se koz a svírající, horké píči, kousal jsem ji jemně do krku a ušních lalůčků a ona vzrušením sténala. "Klidně... stříkej ... do mě...!!! Beru... prášky...yyy.....yyyyy, joooooo!!!", vyrážela ze sebe mezi hlasitými heknutími, kterými doprovázela každý můj stále prudší příraz. "Ježiši...panebože....jo, jooooo....to je.....krásně....horký....per mi to .... tam!!!", chraptěla celá vydrážděná, když jsem se s rukama zatnutýma, asi i docela neurvale, do jejích vlnících se koz, konečně udělal a začal jí chrlit prudkými cákanci semeno do stažené pičky. Ruka jí kmitala na poštěváku tempem, jakého bych se na té citlivé dívčí ozdobě nikdy neodvážil, a vymrskala si frndu ke třetímu orgasmu ještě v době, kdy jsem pořád stříkal.

"Ty vole...!", zopakovala toho večera už podruhé, když můj dokonale vystříkaný ocas ochabl a vyklouzl z její projeté a pořádně vycákané kundy. "Budu mít... na kozách cucfleky.", vypravila ze sebe ještě celá udýchaná a přejela si několikrát přes nahá prsa, která nesla očividné následky mé milenecké neurvalosti. Neříkala to ale nijak obviňujícím tónem, stejně jako se nezdála být zaskočena tím, jak má kalhotky promáčené mým semenem pár vteřin poté, co si je na napuštěnou kundu natáhne. Namísto toho znovu zamyšleně pohladila pruh různobarevných dílků mozaiky, na který mě předtím upozornila. Dalšího komentáře nebylo třeba, takže dolů do baru jsme sešli spokojeni mlčky. Jen Lucka za barem, která mou nepřítomnost zaznamenala, se netvářila zrovna nadšeně.