Za hradbami Vyšehradu

Zdravím veškeré čtenářstvo, které se rozhodlo obětovati svůj čas a jalo se číst mou zdejší prvotinu. Právě z důvodu, že se jedná o můj první příspěvek sem, budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu, neb nemám tucha, jak bude mé psaní snesitelné. U maturity z češtiny mi totiž v rámci slohu vytýkali prazvláštní větný syntax a obecně nízký čtenářský komfort. Tak se do toho vy odvážnější můžete pustit.

Pro vylíčení této povídky bude nutné se přesunout do covidových let, někam do ušmudlaného šedivého listopadu v opuštěných ulicích Prahy. Byl jsem tou dobou už několik roků zadaný a začal jsem pociťovat trochu té sexuální frustrace. Nehledě na mé snažení, chuť u přítelkyni postupně klesala a ruku v ruce s tím se to ve mne hromadilo. Nuda, neutěšená nadrženost, a to příznačné prázdno v oné podivné covidové době tedy vyústily v mou registraci na tyto stránky. Nehledal jsem zde zprvu reálné setkání a spokojil se jen se vzrušujícím psaním a případnými výměnami nadržených fotek. Nehledal jsem však ani vrstevnice, kterým v té době bylo čerstvě dvacet, jak by mohl leckdo čekat, ale naopak zralejší ženy. Alespoň o deset let. K tomuto výběru mě vedlo několik faktorů. Rozhodně totiž nemohu zapřít, že jsem z generace, co vyrostla u internetového porna, kde se motiv milostného vztahu zralejší ženy a mladšího muže vyskytuje velice často a zároveň mne v mládí stihnul možná i trochu poznamenat fenomén American pie tedy Prci prci prcičky a v rámci nich dvojice Stiflerovy matky a Finche. Pragmaticky jsme ale také zhodnotil fakt, že jakožto zadaný, budu se zralejšími ženami ve větším bezpečí, neb je menší šance, že se budou protínat naše sociální bubliny, že se budeme moci potkat na nějakých společenských akcích či, že jeden z nás začne cítit větší city, než situace žádá.
Jednalo se tedy o rozhodnutí vedené jak promyšleným úsudkem, tak chtíčem po něčem mnohokrát viděném v pornu, něčem trochu nekonvenčním, nepoznaném a pro mně zvláštně vzrušujícím.
Oslovil jsem takhle jednu 52letou ženu z periferie Prahy. Rozdíl mezi námi tehdy činil 30 let, a to mne značně lákalo. Nicméně jsem v tu dobu už tušil, že šance na odpověď, když je člověk pod modrým nickem a ještě k tomu přiznaně zadaný, nejsou veliké. V tomhle případě jsem se však příjemně zmýlil. Ozvala se a konverzace začala plynout svižným tempem. My se o sobě postupně dozvídali takové ty obecné informace a z jejích zpráv bylo bezpochyby zřetelné, že má chuť a ne malou. Bylo to vzájemné, což mě těšilo, a tak jsme si čas krátili vzrušováním se u psaní si o tom, co perverzního bychom spolu tak mohli provádět. Z obou stran byla touha převést naše dosud jen psané myšlenky do reality, avšak karanténní opatření nijak nepřála návštěvě azylu či nějakého podobného zařízení a ani jeden z nás nemohl poskytnout nějaké soukromé prostory. Situace tzv. naprd.
Barča (tak jí tu budu nazývat, ať je to alespoň trochu diskrétní) mi pak jednoho dopoledne napsala, že je v Praze, ale že jí odpadnul naplánovaný program a nemá tam teď co dělat. Při čtení těch slov jsem se zachvěl vzrušením, že bych ji přeci jen mohl vidět dřív, než co slibovaly předpovědi vývoje pandemie. To je šance, kterou musím využít pomyslel jsem si a napsal Barče, zda by nechtěla alespoň někam na procházku. Venku bylo zhruba 11 stupňů a pomalu se rozpouštěla ranní mlha. Tedy ne zrovna vhodné podmínky pro nějaké venkovní dovádění. Přesto se mi dostalo kladné odpovědi "ráda půjdu!" Tetelil jsem se blahem při představě, že ji konečně uvidím a budu se ji moci i dotknout, líbat a kdo ví co ještě. Domluvili jsme si sraz na Palačáku s plánem vyjít si na Vyšehrad. Svižně jsem se upravil, oblékl a vyrazil na metro. Jen trenky jsem si teda nechal doma. Kdo ví, jak se situace vyvrbí, říkal jsem si, když jsem nezvykle naostro soukal nohy do kalhot. Nastoupil jsem do vagónu a v tom mi ještě napsala Barča, že zrovna taky nastoupila do metra o dvě stanice přede mnou. Nepřemýšlel jsem nad tím moc dlouho a na další zastávce jsem vystoupil. Aniž bych o tom Barču informoval počkal jsem na soupravu, ve které jela a nastoupil do vedlejšího vagonu, tak abych ji přes okna mezi vagony viděl. Byla tam. Malá, tedy na výšku, baculka v delší modré bundě a tmavých kalhotách s nakrátko střiženými tmavě hnědými vlasy. Po celou cestu si mě nevšimla a ani když jsme na Palackého náměstí vystoupili, tak mě nezpozorovala. Cestou po eskalátorech jsem si s narůstajícím vzrušením z nevyhnutelně se blížícího prvního kontaktu, užíval pohled na ní. Tu s níž jsem v posledních týdnech udržoval pravidelný kontakt a při psaní si s ní decimoval jedno balení kapesníků za druhým. Efekt mých myšlenek na sebe nenechal dlouho čekat, a tak jsem po chvilce cítil vzrůstající tlak v rozkroku a jak mi studený zip kalhot chladí vzrušený péro. Tvrdost ale byla ta tam, když mne zas přepadly trochu zbabělé myšlenky na ústup. Co to vlastně dělám, pomyslel jsem si, opouštějíc eskalátory, na kterými jsem viděl již čekající Barču, jak mě vyhlíží. Zpozorovala mě a dala se za mnou. Teď už není cesty zpět.
Vestibul metra zel k mému štěstí prázdnotou, a tak naše počínání nemělo příliš pozorovatelů. I přesto jsem byl nervózní, že nás tam někdo uvidí. "Ahoj, tak já jsem Barča" vydala ze sebe příjemným hlasem a postavila se na špičky ve snaze mě políbit. "Ahoj, já zas Petr" (ani své jméno tu pochopitelně nenechám nezměněné) odvětil jsem rychle a už se shýbal k té roztomile vyhlížející baculce, abych ji dal očekávanou pusu. Když se naše rty dotkly, neváhala ani chvilku a já cítil, její jazyk deroucí se mi do pusy. Nečekal jsem to. Bylo to vzrušující a zároveň jsem byl nervózní, že budeme spatřeni. Téměř dvoumetrový mladík shýbajíce se k malinké baculce, která byla starší než jeho vlastní matka. Cejtil jsem, že zas tvrdnu a vcelku rychle se od Barči odtrhnul. "To bylo hezké pozdravení" usmála se na mě a pokračovala "jsi nervózní, že?" Nečekala ani na odpověď a pravila konejšivě "tak já tě tu nebudu zlobit a vyrazíme vstříc hradu, co?" Načež jsem ze sebe již vysoukal možná trochu laciné, ale v tu chvíli opravdu upřímné "Jsi úžasná, ale asi si tohle necháme někam víc stranou." Pokynula, jakože souhlasí, a tak jsme pokračovali směrem k Podskalské ulici, přičemž jsme se již plynuleji bavili. Mezi slovy mi ale najednou stihla bleskově sjet rukou do rozkroku a nahmatat, jak jsem z našeho setkání vzrušený. "Ale tady koukám, že je někdo naostro a pěkně se na mě těší" přerušila naši konverzaci a pousmála se na mě. Musel jsem se v tu chvíli strašně červenat. Tohle snad nikdo neviděl pomyslel jsem si a cítil vzrůstající pnutí v kalhotách. Ale konverzace a naše cesta k Vyšehradu plynuly dál, až jsme došli k bráně v hradbách. Bylo tam prázdno, a tak jsem se osmělil a z batohu jsem vytáhnul bonboniéru a s polibkem ji předal Barče. Její rty mě lapily. Vjel jsem jí prsty do jejích krátkých vlasů a držel si ji u rtů. Byla lačná, jazykem mi rejdila v puse a prostor mezi námi se během chvilky scvrknul jen na vrstvy oblečení, jež naše těla dělily od sebe. Tiskli jsme se na sebe a díky nemalému výškovému rozdílu tak mohla cítit, jak jí mé naběhlé péro přes kalhoty tlačí na její větší bříško. A já zas prvně ucítil na svém těle její mohutné šestky schovávající se pod dosud zapnutou bundou. Bylo to dlouhé a procítěné. Naše jazyky se proplétaly, zatímco její ruka již zas směřovala k mému údu. Chytla ho přes kalhoty a začala jej mnout. Dobrá, když ty takhle, pomyslel jsem si a počal jí pomalu rozepínat bundu. Chtěl jsem ty její skvostný prsa osvobodit. Alespoň trochu. Dosud jsem žádný tak velký na živo celý neviděl, natož abych je měl v rukou. Barča mi s rozepínáním bundy ochotně pomáhala, protože abych ji bundu rozepnul až dolů musel bych ji přestat líbat, a to dost zjevně nechtěla. Ještě pořád jsem je neviděl celá, ale ve výstřihu lehkého trika, se už rýsovaly konkrétnější tvary a linie, než dávala na odiv zimní bunda. "Ty ale pěkně líbáš" vyhrkla na mě za rychlého oddechování a držíc se pořád za ruce, jemně naznačila, že bychom se mohli přesunout za hradby a pokračovat v procházce. Byli jsme celí rozhicovaní ale šli jsme pozvolna dál a konverzace nabral spád. Každou chvíli jsem se zastavili, líbali se a nedočkavými dlaněmi zkoumali svá dosud oblečená těla, jak to situace na veřejnosti dovolovala. Po chvíli jsme narazili na zastrčenější lavičku kousek od hlavní cesty (zpětně, když kolem té lavičky procházím, bych si to už asi nedovolil riskovat :D), kam jsme se usadili vedle sebe a pokračovali v milostném škádlení se. To už jsme se nestyděli téměř vůbec a jak jsme se tam líbali, naše ruce začaly najednou mizet pod oblečením. Nemohl jsem odolat a musel jsem v rukou sevřít Barčiny velký prsa. Věděla oč mi jde a nápomocně mi je pomohla vysvobodit abych k nim lépe mohl. Stáhla si podprsenku pod ně, a tak mi stačilo jen zajet rukou za výstřih a už jsem jí je hnětl. Z předchozích konverzací jsem si moc dobře pamatoval, že má citlivé bradavky, a tak jsem se dal do práce a důkladně je začal mnout mezi prsty. Jemně za ně tahat. Zkrátka hrát si. Sklopila mi hlavu na rameno a já slyšel, jak hlasitě oddechuje a slabě vzdychá. Nebyla ale nečinná a sama se mi začala soukat rukou za opasek. Bylo to pro mě jako pobídnutí, na které jsem se nedočkavě těšil. Přesunul jsem svou pozornost od Barčiných koz s již tvrdými bradavkami k lemu jejích kalhot. Neměla pásek, ani nějaký poklopec se zipem či knoflíky. Kalhoty držely jen pomocí gumy, která nebyla moc pevná, a tak mi nedělalo žádný problém dostat svou ruku pod ně. Sjel jsem prsty po podbřišku až jsem ucítil jemně ochlupený Venušin pahorek její macatý kundičky. V tu chvíli Barča neváhala a projevila se její nadrženost. Chytla mě za zápěstí mé zvědavé ruky a posunula mi s ní ještě níž, až jsem ucítil mokro a teplo jejího klína. Byl jsem lapen. Svým pohybem si tam takhle strčila rovnou mé dva prsty a já už v tu chvíli nemohl pochybovat o tom, že její mrdavost při psaní, nebyla jen nějakým divadýlkem. Začal jsem jí tu kundičku svými prsty takhle projíždět mezi pysky až jsme se po chvilce zastavil u nahmataného poštěváčku a začal ho třít. Měla tu kundičku krásně mokrou a celá hořela nedočkavostí. Barča si ještě poposedla, aby si mohla stáhnout trochu kalhoty a kalhotky a bez velkých obtíží vysvobodila i mý již trčící péro. Na oplátku mého dráždění jejího klína, začala ona mě honit. Projít tam v tu chvíli někdo, byl by jistě malér, říkal jsem si, ale nepřestávali jsme. Barčina kundička tekla pod mými pohyby prstů a já se snažil pánví trochu uhýbat, když jsem pociťoval, že vzrušení u mě nebezpečně rychle stoupá. To Barča zaregistrovala a bez nutnosti slov za neustálého líbání zpomalila pohyby ruky na mym péru a já se sebral od poštěváčku a své dva promočené prsty zasunul dovnitř. Viděl jsem, jak Barča protáčí oči a tiskne se mi na rameno. Na prstech jsem cítil, jak mi je začíná její nenasytná kundička svírat a po chvíli se dostavily i stahy značící že Baruška dosáhla svého prvního orgasmu. A jak stříkala. Já byl překvapený a nadšený. Ještě nikdy se mi to nepovedlo a teď tohle. Oddychovala a já vytáhl prsty z té mokré kundičky a olízl je, aby si to ho všimla. Koukala na mně upřeně a užasle a hned mi směrovala ruku zpátky do její kundičky se slovy "dej mi taky líznout." I když bylo na tónu jejího hlasu znát, že se z toho slastného pocitu teprve dostává, zřejmě neměla dost. Nenamítal jsem a hned jí dal ochutnat její vlastní kundičky. Olízla mi hladově prsty a my se zas začali líbat. Měla v tu chvíli ale pocit, že je třeba vyrovnat skóre. Zatímco já už zas nořil prsty v té šťávami zaplavené a horké kundičce, ona už bez jakýchkoliv ohledů honila mý naběhlý péro. Palcem kroužila kolem žaludu a taky jemně hnětla koule. Tentokrát však nijak nezpomalila, když pozorovala, jak mé péro začíná cukat a já hlasitěji oddychovat, naopak přidala. Netrvalo to dlouho a už se jí dlaň, kterou mě honila, plnila mým horkým semenem. Stejně tak chodník před lavičkou pokryly dva první výstřiky, co doletěli nejdál. Jak pode mnou, tak pod Barčou bylo na chodníku mokro. Jak jsem ale měl pořád jeden prst zanořený v Barčině klíně, cítil jsem, že je pořád pěkně mokrá a přišlo mi, že by byla škoda ji ještě jednou nepřimět stříkat. Moje kyprá Barča rozhodně nic nenamítala ba naopak. Nejdřív mě ale ruku odsunula a svou dlaní od semene si projela kundičku a ten zbytek mé šťávy, co ji pak ještě zůstal na prstech si utřela do výstřihu. Jako by mě pak znovu chtěla pozvat do svého klína, rozevřela široce stehna a já začal další hru s její kundičkou. Nejdříve jsem se opět chtěl vrhnout na její poštěváček, ale Barča mi po chvilce mého hraní si s ním zašeptala "zas dovnitř prosím" a jak jsem prsty zajel do horkých útrob jejího klína, sesunula se mi zas rameno a hlasitěji oddychovala v rytmu mých pohybů. Potkat nás tam teď třeba i slepec, bylo by mu nadevše jasné, co se vedle něj děje. Jak byla Barčina kundička pěkně mokrá, až to z ní kapalo, bylo její prstění doprovázeno hlasitým mlaskáním a jejím vzdycháním. Nemohl jsem se toho nabažit a už jsem cítil, že se mi opět nahrnula krev do rozkroku. Bylo to neskutečný, sám nemám tucha, jak dlouho to trvalo, ale druhý orgasmus se dostavil už i za zvuku Barčina hlasitého vzdychání. "Tohle mi nedělej" oddychovala a v prstech mnula promočené kalhotky a kalhoty. "Jak teď mám dojít domů? Mi bude zima a ještě nastydnu" podívala se na mne, ale věděl jsem, že výčitka není myšlena vážně a s úsměvem se o mně zas opřela. Chvíli jsme takhle seděli a začali se upravovat, když v tom si Barča všimla, že mi zas stojí. "To mám na vás mladých ráda" řekla a drnkla mě prstem do trčícího péra. Nicméně jsme oba zpozorovali, že k naší odstrčené lavičce se blíží nějaký starší pán. To nás rychle probralo a dali jsme se na ústup, sic tam po nás na zemi zbyla jasná svědectví o právě proběhlých neřestech. Ještě štěstí, že Barčina bunda byla dlouhá a sahala ji téměř až po kolene, protože jinak by oči kolemjdoucích jistě spočinuly na promočeném rozkroku. Jak postoupil během našeho zlobení čas, do ulic se zřejmě dostalo víc lidí a my marně hledali zákoutí, kde bychom se mohli ještě bez ostychu věnovati sobě navzájem. Barča mi do ucha šeptala, že ho chce do pusy a že je neslýchaný, abych od ní odešel ještě s tvrdym pérem. Byl jsem jako v tranzu. Jedinej úkol, tunelový vidění, najít nějaký zašitý místo. Pamětí mi bleskla vzpomínka na pěšinku pod hradbami. To byl náš cíl a po chvilce hledání jsme tam byli. Okolo křoví, na podzim teda bez listí, ale přesto asi nezašitější místo, které jsme tam mohli najít. Barča působila nedočkavě, když se hned sesunula na kolena přede mne a vytáhla si tričko přes hlavu tak, že já konečně viděl ty její obří prsa v celý svý kráse. V tý nevýrazný šedohnědi Pražskýho podzimu, jako by svítila její téměř bílá kůže vystavených prsou mě na odiv. Jediné, co narušovalo jejich bílou celistvost, byly světle růžové stojící bradavky. Nečekal jsem na nic a vytáhl na ní péro, který už zas bylo v pozoru. "Ten je" olízla si rty labužnicky Barča a už ho soukala mezi ně. Byl jsem jak v nebi. Nevnímal nic kolem a Barča asi taky ne. Důkladně mi jazykem kroužila kolem žaludu a já byl celým tím výhledem, co se mi naskýtal, hypnotizován. Když v tom nás vyrušil zvuk křupajících větví značící, že ani tahle schovka, nebyla dostatečná. Nestačili jsme se ani pořádně schovat nebo obléct a prošel kolem nás chlap a ani neceknul. Zůstali jsem chvíli jak opaření, ale Barči smích to ticho rozseknul. „No to mě podrž, ten se musel divit, co to tu vidí“ prohlásila a hned na to si mě vzala zpět do pusy. Nečekal jsem, že to vezme takhle bez problému, ale rozhodně jsem si nestěžoval. Kouzlo daný situace mi asi i pomohlo se předchozím incidentem dál nezabývat a prostě jsem si to bez výčitek užíval plnými doušky dál. Skvostnej pohled to totiž byl, když jsem před sebou viděl takhle odevzdaně klečet o tři dekády starší Barču, jak si dychtivě souká mý péro do pusy. Prazvláštní a vzrušivá změna dynamiky. Žena, kterou bych v tramvaji pustil sednout, či za jiných situací se k ní choval úslužně, jak radil ve svých lekcích etikety Špaček, je teď pode mnou a má mrdavej pohled. Oči říkající vem si mě a neber ohledy. Korunu tomu nasazovaly ještě ty její velký prsa. Bylo to neskutečně vzrušující a já po chvíli cítil, že už dlouho nevydržím, jak si se mnou hraje jazykem. Barča to asi poznala, jak se mi začal cukat, a tak ho vyndala z pusy a honila mi ho nad těma svýma skvostnýma kozama. "Postříkej mi je celý tou svou mrdkou" povzbuzovala mě a honila dál dokud jsem jí nezačal skrápět bradu, krk a celý ty rozlitý šestky svou šťávou. A že toho bylo. "Nevadí, že to neslíznu?" zeptala se pak skoro až kajícně a pohlédla mi prosebně do očí. "Mně semeno nechutná, ale mám ho moc rád takhle na sobě" řekla s omluvným tónem hlasu. "Vůbec mi to nevadí, jsi úžasná" konejšil jsem jí a sledoval, jak si pečlivě otírá mé semeno do ubrousků, co pohotově vytáhla z kapsy. Když se upravila a postavila se přede mne, ještě s odhalenýma prsama, zastavil jsem ji, aby je nechala venku a začal ji zas vášnivě líbat. Chtěl jsem ji ještě jednou pomoci na vrchol slasti a ona se mým prstům nebránila a nechala mě s nimi zajet zas pod kalhotky. Cítil jsem, jak jsou studené a mokré ještě z našeho dovádění na lavičce, ale její kundička byla mokrá a horká pořád. "Rajcovalo tě takhle kouřit mladýho na veřejnosti co?" osmělil jsem se k dráždivému rýpnutí a Barča jen poslušně pokynula hlavou a z výrazu v její tváři bylo jasné, že si opět začíná naplno užívat dotyky mých prstů ve svém klíně. Pohyby pánví mi šla naproti, jako by se mi snažila sama ty prsty ojet. Byla neskutečně nadržená a já si tu její divokost užíval a důkladně tu její nenasytnou kundičku prstil dokud mi čůrky jejích šťáv zas netekly po zápěstí a jí po stehnech až do kalhotek a kalhot stažených pár centimetrů pod kolena. "Teď už mi neuschnou vůbec" bědovala a sesunula se mi na ramena, kde spokojeně oddychovala. Po chvíli se začala upravovat a když se předklonila, aby si natáhla zpět kalhotky, zarazila se u mýho opět tvrdýho péra. "Tohle se mi líbí, že máš zjevně ještě chuť" a chytila mě za něj a párkrát přetáhla předkožku přes naběhlý žalud. "Dnes ale víc nestihnem, je už po poledni a já slíbila, že odpoledne připravím pohoštění pro návštěvu na večer" řekla a vytáhla mi kalhoty nahoru. Neprotestoval jsem. Samotného mě pohled na hodinky trochu vyděsil, a tak jsme se dali postupně na ústup. Při cestě na metro mi ještě Barča pověděla, že příště bude chtít vymrdat kundičku někde na azylu, a že je moc zvědavá kolik "kol" spolu zvládnem. V podobném duchu se pak nesla konverzace až k metru, kam jsem ji doprovodil a my se rozloučili. Byl jsem jako praštěnej, ale tak příjemně a teda taky pořád ještě tvrdej. Když jsem pak dorazil domů, samozřejmě jsem si ho musel ještě vyhonit, což taky podpořila zpráva od Barči, která po doražení domů napsala, že když opouštěla sedačku v metru, bylo na ní mokro.

S Barčou jsme se následně viděli v nadcházejícím roce a půl ještě dvakrát. Bylo to nárazové, ale pokaždé úžasné. Obě setkání teda proběhla už na azylu, jak si Barča přála a šlo už jen o bohaprostý mrdání, který by nebylo asi zas tak poutavý popisovat, takže své vyprávění utnu zde. Jednalo se ale teda o docela formativní zážitek, to rozhodně.
Doufám, že se čtení líbilo a za jakýkoliv připomínky budu rád. Za případný překlepy, chybějící či nadbytečný čárky se omlouvám.