Romány - Erotické povídky

Kapitola 10: Oběť na zakázaném oltáři Slib, nebo spíše hrozba, kterou mi Vivienne dala předchozí noci v ložnici, se splnila do posledního písmene. Když nastal večer, Rudý salon byl opět zahalen do těžkého sametového přítmí. Vzduch byl prosycen známou vůní jasmínu a mandlového oleje. Vivienne seděla ve svém vyřezávaném křesle jako nekompromisní soudce. Na sobě měla tmavě vínové šaty a v ruce líně…

Kapitola 9: Práh bolesti Slova, která Vivienne den předtím adresovala němému vikomtovi, mi zněla v uších celou noc. „Tak zase zítra, Arture.“ Když je vyslovovala s tím svým dravým, ledovým úsměvem, naivně jsem si myslela, že zítřek bude patřit jen jemu. Že on bude znovu tím jediným objektem na sametové pohovce. Jak hluboce jsem se mýlila. Pro Vivienne neznamenal zítřek pouhé opakování stejné…

Kapitola 8: Nová královna Paříže Uběhlo několik týdnů a pařížské bezčasí, které mě původně pohltilo, dostalo nový, pevný a nekompromisní řád. Moje proměna byla dokončena. Ta plachá, naivní Evelyn, která s červenáním a třesoucí se koleny poprvé nastupovala na Sorbonnu, byla definitivně mrtvá, pohřbená pod vrstvami francouzského hedvábí a hříšných tajemství. Madeleine ze mě vykřesala ženu, která…

Kapitola 8: Anatomie posedlosti Následující týdny se slil do jediné divoké, smyslné šmouhy, ve které Vivienne s Balthazarem systematicky lámali mou starou identitu a kousek po kousku mě přetvářeli v dokonalé umělecké dílo neřesti. Byl to maraton drilu, bolesti a probouzejícího se vzrušení v rychlém, neúprosném rytmu, podtržený luxusem nového, nehorázně hříšného šatníku, který mi Vivienne nechala…

Kapitola 7: Sametové bezčasí Po divoké noci v maškarním salonu se čas nadobro rozplynul. Když jsem se probudila, netušila jsem, zda je den, nebo noc. Okna ložnice byla zatažená těžkými brokátovými závěsy, které dovnitř nepropustily ani jediný paprsek pařížského slunce. V pokoji vládlo ticho a absolutní bezpečí. Moje tělo, znavené a přecitlivělé po včerejší dvojité penetraci, nutně potřebovalo…

Kapitola 7: Habešský lev Následující ráno mě zastihlo v naprostém vyčerpání. Sotva jsem po divoké noci s Vivienne stihla na pár hodin usnout, už mě ranní chlad and ostré sluneční paprsky, prosvítající skrze těžké závěsy, nutily otevřít oči. Celé tělo mě bolelo, svaly byly ztuhlé a v podbřišku mi stále ještě doznívalo ono zakázané horko. Jenže v tomto domě neexistoval odpočinek. Vzpomněla jsem si…

.....Smyčka na krku mě pálila, ale ten skutečný žár divoce tepal mnohem níž. Když kat položil ruku na páku, tvůj pohled se do mě zabodl s takovou majetnickou intenzitou, že se mi podlomila kolena.Co se ale nestalo..Loď prudce narazila na útes. Křik pirátů a praskání dřeva nám darovaly svobodu. Strhl jsi ze mě oprátku a společně jsme skočili do vln, které nás vyplavily na liduprázdné, sluncem…

Kapitola 6: Zakázaný inkoust Byl pozdní večer. Seděla jsem na kraji své luxusní postele s nebesy, schovaná pod těžkou peřinou z prachového peří, oblečená jen do tenké, bílé batistové noční košile, která mi při každém sebemenším pohybu chladivě klouzala po kůži. Právě jsem natahovala ruku, abych zhasla mosazný svícen a uložila se ke spánku, když vtom se tichým, kovovým cvaknutím otevřely dveře. Do…

Kapitola 6: Maškarní salon neřesti Noc plná kouření O… a Malikova živočišného přívalu mě nadobro změnila. Když jsem se ráno probudila, už ve mně nebyl ani stín té plaché, upjaté dívky z Londýna. Moje tělo si navyklo na neustálý vnitřní žár, bušení v klíně a přítomnost cizích tělesných šťáv. Madeleine to velmi dobře věděla. Usoudila, že jsem konečně připravená na svůj oficiální debut v pařížské…